Polyporus umbellatus

Popis

Choroš oříš vytváří velké trsy, dokonce i koule o velikosti 10-50 cm, složené z mnoha malých klobouků (1-4 cm) přirostlých ke společnému, větvenému, bělavému třeňovému základu. Klobouky jsou světle hnědé, nálevkovité a šupinaté. Zespodu mají úzké, bělavé póry na rourkách sbíhajících na třeň. Dužnina je bílá, vonící po kopru.

Roste od června do října u kořenů a na kmenech živých listnatých stromů (buků, dubů, javorů) a plodí na stejném místě mnoho let po sobě. V Polsku je vzácný (status V – zranitelný) a od roku 2014 podléhá částečné ochraně.

Nejsnáze jej lze zaměnit za trsnatce lupenitého, jehož klobouky jsou vějířovité, nepravidelné, bez samostatných třenů. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Složená plodnice: ze společného větveného základu vyrůstá hustá masa četných (někdy několika set) klobouků tvořících nepravidelnou kulovitou trs o průměru 10-50 cm (některé popisy uvádějí až 40 cm). Jednotlivý klobouk 1-4 cm, nepravidelný, hluboce nálevkovitý, povrch vláknitě semšovitý, rozpukaný v šupiny, šupiny ochrově hnědé až šedohnědé (světle hnědé).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 1-1,5 mm dlouhé, slámově žluté, sbíhající daleko na třeň; póry úzké, bělavé.

Třeň

Bělavé, někdy krémové nebo bělavě šedé, 2,5-7 cm, nepravidelně srostlé s okolními třeni, vyrůstající z větvené, masité, hlíznaté báze – sklerociu -, které čerpá živiny ze substrátu. Bez prstenu.

Dužnina

Bělavá, měkká a masitá, s věkem tvrdnoucí. Vůně příjemná, připomínající kopr; dužninu neidentifikovaných hub neochutnávejte).

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy válcovité, hladké, bezbarvé, 7-10 × 3-4 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrofní houba; raste na kořenech a u bází kmenů živých listnatých stromů (javor, buk, dub; podle některých popisů také staré buky a duby). Sklerocium je zásobní orgán. Plodí na stejném místě mnoho let.

Rozšíření. Vzácný v Polsku: asi 100 lokalit do roku 2020. Červený seznam 2006: V (zranitelný). Na seznamech ohrožených druhů také v Rakousku, Belgii, Německu, Dánsku, Estonsku, Litvě, Norsku, Nizozemsku, Švédsku a Finsku. V letech 1983-2014 pod přísnou ochranou, od roku 2014 pod částečnou ochranou (Dz.U. 2014 položka 1408); sběr plodnic pro komerční účely je povolen po získání povolení. Vyskytuje se také ve východní Severní Americe.

Tvorba plodnic. Od června do října; od května do září ve východní Severní Americe.

S čím se dá zaměnit?

• Grifola frondosa (trsnatec lupenitý) — Jednotlivé klobouky špachtlovité, vějířovité nebo klínovité, nepravidelných velikostí, bez centrálně přirostlých třenů (u choroše oříše jsou klobouky nálevkovité, s centrálním třeňem a stejnoměrnější velikosti).
• Armillaria tabescens — Má lupeny, nikoli rourky s póry.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Červeném seznamu hub České republiky je choroš oříš zařazen mezi téměř ohrožené druhy a v tuzemské přírodě se vyskytuje jen vzácně, převážně v teplomilných doubravách a květnatých bučinách.
• V českém lidovém názvosloví si tyto nápadné houby díky svému hustě větvenému keříčkovitému tvaru vysloužily přiléhavou přezdívku beraní hlava.
• V českých lesích dochází k jeho časté záměně s podobně rostoucím trsnatcem lupenitým nebo s vějířovcem obrovským, které rovněž tvoří mohutné srostlice u pat listnatých stromů.