Russula aeruginea

Popis

Holubinka trávozelená je holubinka s kloboukem širokým 3–10 cm, v odstínech zelené, olivové až žlutozelené, obvykle tmavší uprostřed, s hladkou pokožkou, kterou lze oloupat z téměř celého klobouku. Lupeny jsou husté, bílé až krémové, třeň bílý, plný, na bázi s rezavými skvrnami.

Roste od června do listopadu v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích a v parcích, nejčastěji pod břízami. V Polsku patří k nejčastěji se vyskytujícím holubinkám. Lupeny mohou mírně pálit a po uvaření hořká chuť mizí.

Varování: kvůli zelenému klobouku si ji lze splést se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou. Vždy vyryjte celou bázi třeně: muchomůrka zelená má prsten, hlízku a pochvovitou volvu, kdežto holubinka nemá nic z toho. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm; v mládí kulovitý, pak široce rozložený, uprostřed propadlý, podle některých popisů nálevkovitý. Povrch hladký, suchý, matný (podle některých popisů mírně lepkavý a lesklý), na okraji rýhovaný nebo slabě proužkovaný, v dešti kluzký. Barva od zelené přes olivově zelenou až po žlutozelenou nebo šedozelenou, obvykle tmavší uprostřed. Pokožku lze oloupat z téměř celého klobouku.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny široké, husté, různé délky, nepřipojené nebo jen mírně připojené ke třeni; v mládí bílé nebo bledě krémové, u starších krémové až světle žluté.

Třeň

Hladký, válcovitý (podle některých popisů často s podélnými rýhami), bílý, na bázi s rezavými skvrnami, bez prstenu; výška 4–8 cm, tloušťka 1–2 cm. U mladých plodnic plný, u starších uvnitř hubovitý. Bez hlízky a volvy.

Dužnina

Tvrdá, bílá a křehká. Chuť je popisována jako mírně pálivá, zejména na lupenech, nebo mírná; vůně nevýrazná. S FeSO4 šedorůžová. Dužninu neznámých hub neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach světle krémový nebo krémově žlutý. Výtrusy elipsoidní nebo obvejčité, pokryté jemnými bradavkami do 0,6 µm, tupými, částečně spojenými tenkými spojkami. Velikost: 7–10 × 6–7 µm nebo 6–8 × 6–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba, hlavně s břízou bělokorou a pýrčitou, méně často s javorem klenem, bukem, smrkem, borovicí a trnovníkem akátem. Roste v listnatých, jehličnatých a smíšených lesích, také v parcích, na opadu nebo trávě, často ve skupinách.

Rozšíření. Mírné pásmo severní polokoule: Evropa, Severní Amerika, podle některých popisů také Východní Afrika. V Polsku jedna z nejběžnějších holubinek. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od června (podle některých popisů od července) do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) – SMRTELNĚ JEDOVATÁ — Má na třeni prsten, hlízovitou bázi s pochvovitou volvou, bílé lupeny a bílý výtrusný prach; holubinka nemá prsten ani volvu a její dužnina je křehká. Volva může být ukrytá v opadu, proto je nutné vyrýt bázi třeně.
• Amanita citrina (muchomůrka citrónová) — Někdy zaměňována s holubinkou trávozelenou; podrobné rozdíly – žádné údaje.
• Russula heterophylla (polsky: gołąbek oliwkowozielony) — Chuť nepálivá, pokožka se loupá jen do asi 1/3 poloměru klobouku.
• Russula xerampelina (zelené formy) — Vždy voní po vařených korýších; holubinka trávozelená ne.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří tato holubinka k nejhojnějším druhům svého rodu a běžně roste v lesích i městských parcích po celém území, zejména ve vazbě na břízy.
• Mezi českými houbaři je známá jako druh často zaměňovaný s muchomůrkou zelenou, od níž ji lze bezpečně odlišit absencí prstenu a pochvy na bázi třeně.
• Vzhledem k běžnému výskytu v české přírodě není zařazena v Červeném seznamu hub České republiky a nepožívá žádnou zákonnou ochranu.