Suillus granulatus

Popis

Klouzek zrnitý (Suillus granulatus) je středně velká houba s kloboukem o průměru 4–10 cm, za vlhka kluzkým a lepkavým, oranžovohnědým až žlutookrovým. Pod kloboukem má drobné, jasně žluté póry a třeň je bez prstenu. Charakteristické jsou bílé, mléčné kapky na pórech mladých plodnic; po zaschnutí zanechávají v horní části třeně hnědá zrníčka.

Roste od května do listopadu pod borovicemi, nejochotněji na světlých, písčitých a travnatých místech, často na okraji lesa. V Polsku je běžný.

Od klouzka obecného se odlišuje nepřítomností prstenu na třeni. Nejlepší jsou mladé, zdravé plodnice; sbírejte pouze exempláře, jejichž druhem si jste jisti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–12 cm (popisy uvádějí různá rozpětí); mladé klobouky jsou klenuté s ostrým okrajem, zralé polštářovité. Pokožka hladká, lysá, snadno se oddělující od dužniny; za vlhka slizká a lepkavá, za sucha lesklá. Barva mladých plodnic hnědá nebo rezavě červená, později oranžovohnědá až žlutookrová.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky světle žluté, poté okrové, nakonec hnědožluté, přirůstající k třeni. Póry jasně žluté, v mládí drobné, s věkem větší. U mladých plodnic vylučují bílé, mléčné kapky, které po zaschnutí zanechávají na pórech a v horní části třeně hnědá zrníčka.

Třeň

Výška 4–8 cm, tloušťka 1–2 cm, válcovitý, plný, bez prstenu. Povrch světle žlutý, u starších exemplářů při bázi nahnědlý, v horní části s hnědými zrníčky (zaschlé kapky tekutiny). Báze bez hlízy a bez pochvy.

Dužnina

Bíložlutá až světle žlutá, nahnědlá pouze při bázi třeně. Chuť mírná, vůně příjemná.

Výtrusný prach a výtrusy

Otisk spor žlutohnědý. Spory hladké, světle žluté, 7–9 × 2,5–3,5 µm (tvar: bez údajů).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s dvojjehličnými borovicemi: borovicí lesní, borovicí kleč, borovicí černou; v Jižní Koreji s Pinus densiflora. Roste na vápnitých i kyselých půdách, na dobře osvětlených, písčitých a travnatých místech, často na okraji lesa. V laboratorních podmínkách tento druh získává stopové prvky ze dřevěného popela a apatitu (biologické loužení).

Rozšíření. Rozšířený: severní polokoule, zavlečen mimo jiné do Jihoafrické republiky, na Havaj, do Austrálie, na Nový Zéland, do Argentiny, Chile a na Falklandy; na všech kontinentech kromě Antarktidy. V Polsku běžný. Není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Od května do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Suillus luteus (klouzek obecný) — Větší plodnice, výrazný prsten na třeni, žlutooranžový klobouk, žádné mléčné kapky na pórech. Klouzek zrnitý prsten nemá.
• Suillus collinitus (polsky: maślak rdzawobrązowy) — Roste pod dvojjehličnými borovicemi pouze na vápenci, má narůžovělé podhoubí při bázi třeně; vzácný.
• Suillus brevipes — Třeň krátký vzhledem ke klobouku, póry nevylučují kapky.
• Suillus pungens — Uveden jako podobný; podrobné rozdíly – bez údajů.
• Suillus tridentinus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk oranžový až rezavý s tmavšími vlákny, póry oranžové; pod modřínem, hlavně na vápnitých půdách v horách. Nesbírejte.
• Suillus sibiricus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk žlutý s nahnědlými skvrnami, třeň s hnědými tečkami; roste pouze pod borovicí limbou (v Polsku v Tatrách). Nesbírejte.
• Suillus flavidus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Malý, světle žlutý, slizký, s rosolovitým prstenem; v rašeliništích pod borovicí, mezi rašeliníkem. Nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České jméno klouzek zrnitý odkazuje na hnědá zrnka zaschlých mléčných kapének na horní části třeně. Slovo klouzek pochází z lepkavého, kluzkého klobouku za vlhka.
• V Česku jde o běžný druh, který nepatří mezi ohrožené ani zvláště chráněné houby. Najdeme ho od nížin do podhůří, hlavně tam, kde rostou borovice.
• U nás roste nejraději v borových lesích a mladých borových kulturách, často na světlých písčitých místech a při okrajích lesa, třeba v písčitých oblastech středních a jižních Čech.
• Čeští houbaři ho nejčastěji srovnávají s klouzkem obecným. Rozdíl je v tom, že klouzek zrnitý nemá na třeni prstének.