Suillus grevillei

Popis

Klouzek sličný (Suillus grevillei) je houba s jasně zlatožlutým až oranžovým kloboukem, obvykle o průměru 5–10 cm (až 15 cm), pokrytým slizem, který po dešti vypadá jako nalakovaný. Rourky pod kloboukem jsou žluté a třeň má prstenec, nad ním citronově žlutý a pod ním oranžovohnědý.

Roste výhradně pod modříny, zejména v horách, ale je běžný v celém Polsku. Plodnice se objevují od léta do podzimu.

Přítomnost prstence na třeni a vazba na modřín pomáhají odlišit ho od klouzku zrnitého (Suillus granulatus), který roste pod borovicemi a nemá prstenec. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–15 cm (popisy uvádějí různé rozmezí); mladé jsou kuželovité nebo polokulovité, poté zvonkovité, nakonec ploché a polštářovité. Pokožka hladká, lysá, pokrytá slizem; v suchu zasychá, za vlhka je velmi kluzká a lesklá. Barva od citronově žluté po zlatooranžovou, u okraje světlejší; na okraji mohou být zbytky plachetky. Pokožka se od dužniny odděluje velmi obtížně.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 5–10 mm dlouhé, žluté, později olivově žluté, přirostlé, mírně sbíhavé na třeň. U mladých plodnic zakryté žlutobělavou plachetkou. Póry zprvu okrouhlé, později hranaté, žluté, ve stáří hnědožluté; při stisku zhnědnou do růžova, potom tmavnou.

Třeň

Výška 5–14 cm, tloušťka až 2,5 cm, válcovitý nebo kyjovitý, plný, s prstencem v horní části. Nad prstencem citronově žlutý, slizký, často se síťkou; pod prstencem oranžovohnědý (podle některých popisů s rezavohnědými proužky). U starších plodnic prstenec mizí a zanechává stopu.

Dužnina

Žlutá, místy růžovějící; v klobouku měkká a šťavnatá, v třeni tuhá a vláknitá; u starých plodnic vodnatá. Po řezu nebo rozmáčknutí zbarvuje do špinavě růžové (podle některých popisů hnědavé). Chuť nevýrazná (podle některých popisů od mírné po lehce svíravou nebo nahořklou), vůně nevýrazná (podle některých popisů žádná nebo mírně kovová).

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově okrový až světle hnědý. Výtrusy hladké, vřetenovité až elipsoidní, světle žluté, 7–11 × 3–4 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza), výhradně s modříny; ze tří klouzků rostoucích pod modříny je nejčastěji se vyskytujícím.

Rozšíření. Evropa, Severní Amerika, Severní Afrika, Austrálie, také Tchaj-wan. V Polsku běžný, zejména v horách. Není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Červenec–listopad.

S čím se dá zaměnit?

• Suillus bresadolae var. flavogriseus (polsky: maślak alpejski) — Roste pouze ve vyšších polohách hor, rovněž pod modříny; podrobné znaky – bez údajů.
• Suillus flavidus (polsky: maślak błotny) — Uváděn jako podobný; podrobné rozdíly – bez údajů. V Polsku chráněn (částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu – neberte ho.
• Suillus granulatus (klouzek zrnitý) — Nemá na třeni prstenec; roste pod borovicemi, ne pod modříny.
• Suillus tridentinus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk oranžový až rezavý s tmavšími vlákny, póry oranžové; pod modřínem, hlavně na vápnitých půdách v horách. Neberte ho.
• Suillus sibiricus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk žlutý s nahnědlými skvrnami, třeň s hnědými tečkami; roste pouze pod borovicí limbou (v Polsku v Tatrách). Neberte ho.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se mu říká klouzek sibiřský, protože roste pod modříny; ve starší literatuře se objevuje i název klouzek modřínový, což odkazuje na stejnou vazbu na modřín.
• V Česku ho najdete jen pod modříny (mykorhiza), takže se hojně objevuje v kulturních porostech, parcích a lesích s vysázeným modřínem, od nížin až po hory.
• Pozor na záměnu s klouzkem zrnitým: ten roste pod borovicemi a nemá prsten, zatímco klouzek sibiřský má prsten a vždy je u modřínu.