Amanita caesarea

Popis

Muchomůrka císařka má velký klobouk, 8–20 cm, hladký, jasně oranžový až červenooranžový, s výrazně rýhovaným okrajem. Lupeny a třeň jsou žluté, třeň má velký, visící žlutý prstenec a u báze bílou, kalichovitou pochvu. Mladá plodnice vypadá jako bílé vajíčko vyrůstající ze země.

Roste od července do října v teplých, prosluněných listnatých lesích, nejčastěji pod duby a jedlými kaštany. V jižní Evropě je běžná, ale v Polsku extrémně vzácná: známa byla pouze jedna lokalita a druh byl prohlášen za vymřelý.

To, co ji odlišuje od muchomorky červené, je žlutá, nikoliv bílá, barva lupenů a třeně a absence bílých skvrn na klobouku. Nezapomeňte však, že se jedná o muchomorku, rod, který zahrnuje smrtelně jedovaté druhy. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 8–20 cm; v mládí téměř kulovitý nebo polokulovitý, poté klenutý, u starých jedinců plochý. Povrch hladký, nahý, někdy se zbytky závoje. Okraj výrazně rýhovaný. Barva jasně oranžová až červenooranžová, s věkem blednoucí do zlatavě žluté a bledě žluté.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny volné nebo těsně u třeně (úzce přirostlé), husté, zpočátku bledě žluté, později zlatavě žluté.

Třeň

Výška 5–16 cm, tloušťka 1,5–3 cm, téměř válcovitý, žlutý nebo o něco bledší než lupeny, zpočátku plný, později dutý. Prstenec velký, žlutý, visící, často rýhovaný. Báze rovná nebo mírně ztlustlá, zasazená do bílé, kalichovité pochvy v podobě velkých laloků (zbytek universálního závoje). Mladé plodnice mají tvar tupého vajíčka vyrůstajícího ze země.

Dužnina

Bílá, zlatavě žlutá pouze pod pokožkou klobouku. Chuť a vůně nevýrazné. Vzhledem k podobnosti s jedovatými druhy by se dužnina neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý až mírně nažloutlý. Výtrusy bílé; údaje o tvaru a velikosti chybí.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba. Roste v teplých, prosluněných listnatých lesích pod duby a jedlými kaštany, méně často pod buky; v Evropě také v dubových a borových lesích a v teplejších podnebích ve vyšších polohách dubových lesů smíchaných s jehličnany.

Rozšíření. Severní Afrika, jižní Evropa (zejména severní Itálie), Balkán, Maďarsko, také Asie a Severní Amerika. Běžná v jižní Evropě, vzácná ve střední Evropě. V Polsku je známa jedna lokalita (Bielinek nad Odrą, 1959); na Červeném seznamu z roku 2006 má druh kategorii Ex (vymřelý), ačkoliv jeho výskyt v teplejších oblastech země nelze vyloučit. V Polsku není právně chráněna; chráněna je v Chorvatsku, Slovinsku, České republice a Německu a je uvedena v Červené knize Ukrajiny.

Tvorba plodnic. Od července (začátek léta) do října (polovina podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Amanita muscaria (muchomůrka červená) — Jedovatá. Klobouk tmavší červený, s bílými skvrnami závoje (odpadávajícími s věkem, barva blednoucí do žlutooranžové), lupeny a třeň bílé. Spojená se smrkem, borovicí nebo břízou. Některé variety (např. var. guessowii) jsou žluté již v mládí.
• Amanita crocea (polsky: muchomorka oranžová) — Bledší, třeň šupinatý (pokrytý šupinami).
• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) a bílé muchomorky (Amanita virosa a příbuzné) — Smrtelně jedovaté. Klobouk zelenkavý, olivový nebo bílý, lupeny a třeň bílé, nikdy sytě žluté nebo oranžové. Mají také prstenec a pochvu, takže tyto znaky samotné nestačí k jejich odlišení.
• Amanita hemibapha a další příbuzné oranžové druhy — Mimo Evropu existuje řada podobných druhů (včetně A. jacksonii, A. arkansana a A. calyptroderma v Severní Americe a A. hemibapha v Asii); určení vyžaduje znalost místních popisů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je muchomůrka císařská zařazena v Červeném seznamu hub jako kriticky ohrožený druh a požívá nejpřísnější zákonné ochrany.
• Tato houba se na území Česka vyskytuje velmi vzácně a výhradně v nejteplejších oblastech, zejména v teplomilných listnatých lesích na jižní Moravě a ve středních Čechách.
• Při nálezu v českých lesích bývá někdy zaměňována za muchomůrku červenou, od níž se však spolehlivě liší sytě žlutou barvou lupenů i třeně.