Apioperdon pyriforme

Popis

Pýchavka hruškovitá (dříve polsky purchawka gruszkowata) je malá pýchavka s hruškovitou nebo kyjovitou plodnicí vysokou 2–7 cm. Povrch je drsný, jemně bradavičnatý, v barvě od bíložluté po šedožlutou, obvykle nahoře hnědší. Pouze velmi mladé plodnice jsou bílé; s věkem tmavnou a nahoře se otevírá pór, kterým unikají výtrusy.

Na rozdíl od většiny pýchavek roste na dřevě: na padlých kmenech a pařezech jehličnatých i listnatých stromů, často ve velkých, hustých skupinách. Někdy to vypadá, jako by rostla na zemi, ale pod ní leží pohřbené dřevo. Plodnice se objevují od června do října a v Polsku je druh běžný. Na bázi jsou viditelné tlusté, bělavé podhoubové provazce.

Není snadné ji zaměnit s jinými pýchavkami, protože ty rostou na zemi. Pokud je vnitřek žlutavý, hnědý nebo olivový, nebo je vidět obrys tvořící se houby, neměly by se sbírat.

Poznávací znaky

Klobouk

Žádný typický klobouk ani třen – plodnice hruškovitá nebo kyjovitá, výška 2–7 cm, průměr až 3 cm. Povrch drsný, pomoučený, velmi jemně bradavičnatý, na vrcholu s drobnými, dlouho vytrvalými nízkými ostny. Barva od bíložluté přes šedooříškovou po šedožlutou, horní část obvykle hnědavá; pouze velmi mladé plodnice jsou bílé. Endoperidium drsné, jako pomoučené, křehké, od bíle krémové po světle hnědou (u mladých s měděným nádechem), matné a papírové u starých. Na vrcholu malý hrbolek s malým pórem, kterým unikají výtrusy; pór je zpočátku okrouhlý, později s třásnitými okraji.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Žádné lupeny ani rourky. Vnitřek plodnice je rozdělen na glebu (výtrusorodou část) a subglebu.

Třeň

Žádný pravý třeň; zúžená báze (subgleba). Na bázi bělavé, poměrně tlusté rhizomorfy (podhoubové provazce) pronikající do substrátu.

Dužnina

Subgleba jemně komůrková, v mladých plodnicích bílá, v starších šedohnědá. Gleba podobné barvy, v starších plodnicích olivově hnědá, postupně přecházející v jasně viditelnou, protaženou columellu. Vůně a chuť: bez udání; neochutnávejte dužninu neznámých hub.

Výtrusný prach a výtrusy

Barva výtrusného prachu: bez udání (výtrusy žlutohnědé). Výtrusy kulovité, hladké, žlutohnědé, 3–4 µm v průměru, často s krátkým sterigmatem, uvnitř s lesklou kapénkou.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí na mrtvém jehličnatém a listnatém dřevě: na padlých kmenech a pařezech, někdy zdánlivě na zemi, ve skutečnosti na pohřbeném dřevě. Obvykle ve velkých, hustých skupinách.

Rozšíření. Běžný na všech kontinentech kromě Antarktidy a Afriky, také na mnoha ostrovech; v Polsku běžný. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. Od června do října.

S čím se dá zaměnit?

• Lycoperdon perlatum (pýchavka obecná) — Roste na zemi a je pokrytá ostny, ne na dřevě.
• Lycoperdon umbrinum (polsky purchawka brunatna) — Také brzy tmavne a má bělavé podhoubové provazce, ale tenké; roste na zemi, ne na dřevě, a má jiný povrch.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém prostředí si tyto houby vysloužily trefné označení „čertův tabák“, protože ze zralých plodnic po stlačení stoupá oblak výtrusného prachu připomínající kouř.
• V lesích po celé České republice se jedná o velmi hojný druh od nížin až do hor, který na rozdíl od většiny ostatních našich pýchavek roste výhradně na tlejícím dřevě.
• Méně zkušení čeští houbaři ji mohou zaměnit za pýchavku obecnou, spolehlivě ji však lze v terénu odlišit podle nápadných bílých provazců podhoubí na bázi plodnice.