Armillaria mellea

Popis

Václavka obecná tvoří velké trsy plodnic na dřevě s medově žlutými až olivově hnědými klobouky (3–13 cm), pokrytými jemnými tmavšími šupinami, které jsou nejhustší ve středu. Lupeny jsou bělavé, později béžově růžové a na štíhlém, ohnutém třeni se nachází široký, blanitý prsten se zlatožlutou, vláknitou spodní stranou. Třeně sousedních hub srůstají a dužnina je bílá a nemění barvu.

Roste hlavně od září do listopadu, v trsech, na kmenech, pařezech a kořenech stromů, také v zahradách a sadech. Je to nebezpečný parazit stromů: způsobuje hlízovitou hnilobu kořenů a může strom zahubit. Někdy plodnice vyrůstají z kořenů ukrytých v zemi a zdá se, že rostou přímo z půdy.

Syrová nebo tepelně nedostatečně upravená může být jedovatá. Mladé klobouky se sbírají a tvrdý, vláknitý třen se obvykle odřezává. Snadno se zaměňuje za jedovatou třepenitku svazčitou a na dřevě rostou i jiné nebezpečné houby, proto sbírejte pouze exempláře, které s jistotou poznáte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–15 cm (popisy uvádějí různá rozmezí). Mladé polokulovité nebo klenuté, pak rozložené, často s nízkým hrbolem, ve stáří někdy mírně vmáčknuté; okraj za zralosti podvinutý. Barva medově žlutá, medově hnědá nebo olivově žlutá, pak olivově hnědá až tmavě červenohnědá; vzhled značně proměnlivý. Povrch pokrytý jemnými červenohnědými, hnědými nebo černavými šupinami, které jsou nejhustší a nejtmavší ve středu; u starých exemplářů šupiny mizí a klobouk je holý. Mokrý klobouk může být lepkavý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny tenké, zpočátku bělavé, později béžově růžové nebo žlutavé s hnědavými skvrnami, sbíhavé na třen nebo připojené v pravém úhlu (někdy popisované jako široké a poměrně řídké).

Třeň

Výška 5–20 cm, tloušťka 0,5–3,5 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); štíhlý, válcovitý, často ohnutý, nahoře světlejší, níže žlutavý, medově hnědý až černohnědý, na bázi ztlustlý, drsný a tmavší. Trezně sousedních plodnic často srůstají v trsy. Prsten široký, blanitý, vytrvalý, zlatožlutý, se žlutými vlákny na spodní straně; u mladých plodnic tvoří bílý částečný závoj chránící lupeny. S věkem třeň dutý.

Dužnina

Bělavá, bledě masová, při řezu nemění barvu. U mladých plodnic měkká a masitá, u starých tvrdá a vláknitá, zejména v třeeni. Vůně slabá, příjemná (připomínající sýr typu Camembert); chuť popisovaná zpočátku jako mírná s palčivou pachuťou. Syrová dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy elipsoidní, hladké, neamyloidní, s výrazným výběžkem na bázi; velikost 6–9 × 5–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof a parazit stromů: napadá mrtvé i živé dřevo, způsobuje václavkovou hnilobu kořenů a bílou hnilobu dřeva. Roste na kmenech, pařezech, větvích a kořenech, hlavně listnatých stromů, ale napadá i jehličnany (zejména mladé borové a smrkové porosty), jakož i sady, vinice a zahrady. Infikuje stromy rhizomorfami prorůstajícími půdou (až asi 1 m za rok). Někdy je také hostitelem jiných hub; byla popsána sekundární parazitace Entoloma abortivum na jejích plodnicích.

Rozšíření. Mírné pásmo severní polokoule; podle některých popisů na všech kontinentech kromě Antarktidy a Jižní Ameriky. V Polsku hojná. Plodnice rostou v trsech, často ve velkém počtu, v lesích, parcích, zahradách a sadech. V Polsku není zákonem chráněná; zařazena na seznam hub schválených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví, položka 34).

Tvorba plodnic. Nejčastěji od září do listopadu, někdy již od začátku srpna.

S čím se dá zaměnit?

• Hypholoma fasciculare (třepenitka svazčitá) — Pokládána za jedovatou a zaměňovanou nezkušenými sběrači hub. Roste rovněž v trsech na dřevě, ale nemá vytrvalý blanitý prsten; jiné rozdíly – bez údajů.
• Armillaria ostoyae (václavka smrková) — Roste pouze na jehličnanech, klobouk s výraznými vlákny.
• Armillaria tabescens (václavka bezprstenná) — Nemá na třeeni prsten; v Polsku vzácná.
• Galerina marginata (čepičatka jednobarvá) — Není ve složce. Smrtelně jedovatý druh rostoucí na dřevě, nalezený mezi václavkou; pro rozdíly viz ověřovací poznámky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V různých oblastech Česka se pro tuto houbu vžilo lidové označení podzimka, které odkazuje na typickou roční dobu jejího masového výskytu na pařezech a kořenech.
• Dřevo prorostlé jejím podhoubím v českých lesích za tmy slabě světélkuje, což v tradiční lidové slovesnosti stálo za vznikem pověstí o bludičkách a tajemných lesních světýlkách.
• Tento druh v České republice nepodléhá zákonné ochraně ani nepatří mezi ohrožené taxony na červeném seznamu, naopak se běžně vyskytuje po celém území jako obávaný parazit lesních dřevin.