Boletus pinophilus

Popis

Hřib borový je velký, mohutný hřib s červenohnědým, kaštanovým nebo čokoládově hnědým kloboukem, obvykle o průměru 5–30 cm. Pokožka je matná, jemně plstnatá, někdy svraštělá a za deště lepkavá. Pod kloboukem jsou rourky, u mladých plodnic bílé, poté žluté a olivové. Tlustý, soudkovitý nebo kyjovitý třeň je pokryt výraznou síťkou, často s oranžově červeným odstínem. Dužnina je bílá, po rozkrojení nemění barvu a má příjemnou, kořenitou vůni.

Roste od května do října, nejhojněji na začátku sezóny, nejčastěji pod borovicemi na chudých, kyselých, písčitých půdách, ale také pod jedlemi, smrky a některými listnatými stromy (buk, dub).

Lze jej zaměnit s jinými hřiby (hřib smrkový, hřib dubák, hřib bronzový). Pokud si nejste jisti, požádejte o posouzení zkušeného mykologa.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–30 cm (popisy uvádějí až 40 cm); nejprve polokulovitý, poté ploše klenutý, nakonec rozložený; u mladých exemplářů malý ve vztahu k třeni. Povrch jemně plstnatý, matný, obvykle nerovný, hrbolatý nebo svraštělý, za deště lepkavý. Barva červenohnědá až kaštanová a čokoládově hnědá, někdy s purpurovým nebo fialovým odstínem; mladý klobouk může být bledě růžový s bělavým ojíněním. Pokožka je silnější než u příbuzných hřibů, rosolovitá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourkatý; rourky a póry jsou u mladých plodnic bílé, poté žluté, v plné zralosti olivově hnědé až olivově žluté. Póry drobné, kulaté. Připojení rourek k třeni – bez údajů.

Třeň

Výška 6–16 cm (podle některých popisů až 25 cm), tloušťka 3–7 cm; nejprve soudkovitý, poté vejčitý, nakonec kyjovitý, hlízovitý. Pokrytý síťkou, nahoře bělavou, zřetelně silnější a s hrubšími oky než u jiných hřibů, často s oranžově červeným odstínem, zejména dole; v dolní části hnědavější a obvykle sahající až k bázi.

Dužnina

U mladých plodnic bílá (červenohnědá pouze pod pokožkou), u starších krémově bílá se žlutým odstínem, u zralých měkká; při poškození nemění barvu. Vůně příjemná, kořenitá; chuť příjemná.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivový až olivově hnědý. Výtrusy hladké, válcovitě elipsoidní, s olejovými kapkami, bez klíčního póru; rozměry 14–20 × 4,5–6 µm (popisy uvádějí různá rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s borovicemi (včetně borovice lesní, borovice černé, borovice limby, borovice přímořské), a také s jedlí bělokorou a smrkem ztepilým; může růst i pod listnatými stromy (kaštanovník setý, dub, buk, pravděpodobně bříza a habr). Preferuje chudé, kyselé, písčité půdy v jehličnatých lesích. Forma spojená s jedlí a smrkem je někdy rozlišována jako var. fuscoruber.

Rozšíření. Evropa a západní Asie; v Evropě považován za nejvzácnější ze skupiny hřibů smrkových; v Česku považován za ohrožený. V Polsku není právně chráněn (Dz.U. 2014 položka 1408). Zavlečen s borovicemi do dalších oblastí světa. Čínské a severoamerické populace byly většinou přiřazeny k samostatným druhům.

Tvorba plodnic. Od května do října, nejhojněji na začátku sezóny (podle jiných popisů léto a podzim; v Itálii od dubna).

S čím se dá zaměnit?

• Boletus edulis (hřib smrkový) — Klobouk obvykle světlejší, hnědý, síťka na třeni jemnější a světlejší; hřib borový má červenohnědý klobouk, silnější pokožku a třeň s hrubší, oranžově načervenalou síťkou.
• Boletus reticulatus (hřib dubák) — Někdy zaměňován s hřibem borovým; podrobné rozdíly – bez údajů.
• Boletus aereus (hřib bronzový) — Klobouk tmavší. Podrobné rozdíly – bez údajů.
• Butyriboletus regius (hřib královský) — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísně chráněný), není zahrnut v Atlasu. Klobouk růžový až růžově červený, rourky a póry jasně žluté, třeň žlutý s jemnou žlutou síťkou, dužnina žlutá. Nesbírat.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku se hřibu sosnovému (též hřib borový) říká podle jeho vazby na borovice, pod nimiž roste nejčastěji, a proto se hodí k písčitým borovým lesům.
• V Česku se jeho nejhojnější výskyt očekává v borových lesích na chudých, kyselých a písčitých půdách, například v oblastech jako Polabí nebo jižní Čechy, zatímco v hlubokých úrodných půdách je vzácnější.
• Hřib sosnový se v Česku často zaměňuje s hřibem smrkovým a dubovým, od kterých se liší hlavně tmavším, často vínově hnědým kloboukem a výraznou síťkou na třeni.