Caloboletus radicans

Popis

Hřib medotrpký je velký, bledý hřib: klobouk, obvykle 8–15 cm v průměru (někdy mnohem větší), je špinavě bílý, bělavě šedý nebo šedobéžový, semišový a často praská. Póry jsou citronově žluté a na dotek silně modrají, stejně jako dužnina při řezu. Třeň je žlutý, s jemnou síťkou pouze v horní části, směrem k bázi se zužuje a často koření v podkladu.

Roste od července do října v teplých, slunných listnatých a smíšených lesích, pod buky, duby, lípami a liskami, přednostně na vápnité půdě. V Polsku je vzácný a pod přísnou druhovou ochranou, takže jeho sběr je zakázán.

Někdy se mýlí s hřibem smrkovým, ale jeho dužnina po řezu rychle modrá a je velmi hořká. Je nejedlý a po jeho požití bylo zaznamenáno silné zvracení a průjem, a to i krvavý. Nesbírejte ho a neničte ho.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 8–15 cm, až 30 cm (popisy uvádějí 7,5–30 cm). V mládí polokulovitý, pak poněkud spláštilý. Bledá barva: špinavě bílá, bělavě šedá, krémová nebo šedobéžová. Pokožka semišová, zpočátku plstnatá, uprostřed často praskající.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé (15–30 mm), vykrojené; v mládí bledě žluté, pak citronově žluté, s věkem olivově žluté. Póry malé, okrouhlé, citronově žluté; na dotek nebo poškození silně modrají.

Třeň

Výška 5–13 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 3–4 cm; v mládí sudovitý, pak vřetenovitý, uprostřed ztlustlý, na bázi zúžený a špičatý, obvykle kořenící v podkladu. Slaměně žlutý, citronově žlutý, v horní části intenzivně citronový, směrem k bázi bledší; na poškozených místech modrá. Síťkování jemné, bledě slaměné barvy, viditelné pouze v horní části (zřídka ne zřetelné). Žádná červená barva.

Dužnina

Pevná, bledě žlutá, v klobouku světlejší, krémová až slaměně žlutá; při řezu okamžitě a zřetelně modrá. Vůně nepříjemná, zpočátku mírná, později hořká. Chuť intenzivně hořká – neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý (popisy uvádějí také olivově oříškový). Výtrusy hladké, elipsoidní až vřetenovité; velikost 11,5–14 × 4–5,5 µm (uváděno jen v některých popisech).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s mnoha druhy listnatých stromů: buk, dub, habr, jedlý kaštan, lípa, líska. Roste v listnatých a smíšených lesích na teplých a slunných místech; přednostně na vápnité půdě, ale podle některých popisů také na kyselé půdě.

Rozšíření. Nejhojnější v Evropě, hlavně v její jižní části; ojedinělé lokality v Číně, Severní Americe a Africe. V Polsku vzácný (do roku 2020 celkem 4 historické a 31 nedávných lokalit). Druh je v Polsku pod přísnou druhovou ochranou (Sbírka zákonů 2014, položka 1408); Červený seznam 2006: V (zranitelný), také na červeném seznamu v Norsku. V jižní Anglii hojný.

Tvorba plodnic. Od července do října (v teplých obdobích léta a začátkem podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Boletus edulis (hřib smrkový) — Dužnina hřibu smrkového při řezu nemodrá a není hořká; chybí žluté póry modrající na dotek.
• Caloboletus calopus (hřib kříšť) — Třeň částečně karmínově červený, bez kořenící báze; dužnina modrá méně silně. Rovněž nejedlý.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se hřib kořenující vyskytuje především v teplejších oblastech, jako jsou jižní Morava, Polabí či Český kras, kde hojně roste i mimo přirozené lesy v zámeckých parcích a stromořadích.
• V Červeném seznamu hub České republiky je zařazen v kategorii téměř ohrožených druhů a jeho nálezy jsou mykology monitorovány.
• V české přírodě bývá pro svůj světlý klobouk a modrající dužinu někdy zaměňován za vzácného hřiba satana nebo za zákonem chráněného hřiba Fechtnerova.