Chalciporus piperatus

Popis

Hřib peprný je malá hřibovitá houba s oranžově hnědým, hladkým kloboukem o velikosti 2–5 cm, za vlhka slizkým. Pod kloboukem má rezavě hnědé, hranaté póry a dužnina ve třeni je žlutá. Velmi ostrá, pálivá chuť dužniny je charakteristická.

Roste v létě a na podzim v jehličnatých a smíšených lesích, často pod borovicemi, smrky a břízami, obvykle v blízkosti muchomůrek červených. V Polsku je poměrně hojný.

Lze jej zaměnit za hřiby z rodu Suillus, např. hřib strakoš, který je větší a nepálí na jazyku. Není popsán jako silně jedovatá houba, ale v Polsku je klasifikován jako nejedlý kvůli své ostré chuti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–5 cm, výjimečně až 7 cm (popisy uvádějí také 1,6–9 cm). Za mlada polštářovitý, poté poněkud spláštilý. Pokožka hladká, oranžově hnědá (oranžově okrová), za vlhka slizká, za sucha lesklá; s věkem může být rýhovaná a praskat.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky poměrně krátké (3–10 mm), přirostlé nebo mírně sbíhavé na třeň, rezavě hnědé. Pory velké, hranaté, s nerovnými okraji (asi 0.5–2 mm), od žlutavé po cihlově hnědou, měděnou barvu; při poškození hnědnou. U var. hypochryseus jsou rourky a póry žluté.

Třeň

Výška 2–6 cm (popisy uvádějí také 4–9,5 cm), tloušťka 0,4–1 cm (popisy uvádějí také 0,6–1,2 cm). Válcovitý, stejné tloušťky nebo mírně se zužující směrem dolů, plný, někdy ohnutý. Barva jako klobouk nebo bledší; na bázi žlutavá, se žlutým podhoubím. Bez prstene.

Dužnina

Krémová v klobouku, žlutá až citrónově žlutá ve třeni, někdy s načervenalým nádechem, s věkem se měnící v purpurově hnědou. Vůně slabá nebo chybí. Chuť ostrá, pálivá (peprná) – znak druhu; nedoporučuje se ji ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědý až skořicový. Výtrusy hladké, vřetenovité. Velikost cca 7–12 × 3–5 µm (popisy udávají různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní. Dříve považován za mykorhizní, ale to nebylo potvrzeno při syntéze mykorhizy ani v izotopových studiích; nyní je podezříván z parazitování na mykorhize Amanita muscaria, se kterou obvykle roste. Spojen s jehličnatými a smíšenými lesy (jalovec, jedle, smrk, borovice, bříza, buk), často na písčitých půdách. Plodnice mohou být napadeny plísní Sepedonium chalcipori.

Rozšíření. Na všech kontinentech kromě Antarktidy; poměrně hojný ve střední Evropě, včetně Polska. Zavlečen mimo jiné do Brazílie, Chile a Tasmánie. V Polsku není právně chráněn.

Tvorba plodnic. V Polsku v létě a na podzim; v Evropě od srpna do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Suillus variegatus (hřib strakoš) — Zřetelně větší, bez pálivé chuti.
• Suillus bovinus (klouzek kravský) – někdy zaměňován — Podrobné rozdíly – žádná data.
• Boletinus cavipes (hřib dutonohý) — Třeň dutý, prsten mizející; chuť mírně hořká, ne tak pálivá.
• Chalciporus rubinus — Póry červené, třeň pokrytý červenými tečkami.
• Chalciporus piperatoides, Chalciporus rubinellus — Severoamerické druhy: první se při poškození zbarvuje do modra a je méně peprný, druhý má jasnější barvy a zcela červené rourky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých lesích se hřib peprný vyskytuje poměrně hojně od nížin až do horských poloh a houbaři na něj v terénu často narazí v těsné blízkosti muchomůrky červené.
• Při sběru v České republice bývá občas zaměňován za menší plodnice klouzku kravského nebo hřibu strakoše, od kterých se odlišuje nápadně rezavě až skořicově zbarvenými póry na spodní straně klobouku.
• V České republice nepatří mezi chráněné druhy a nefiguruje ani v Červeném seznamu hub ČR, jelikož je jeho výskyt v tuzemských jehličnatých a smíšených porostech zcela běžný.