Suillus bovinus

Popis

Klouzek kravský (Suillus bovinus) je menší hřib s rourkami, s lepkavým, krémově okrovým až oranžovohnědým kloboukem o průměru 4–12 cm. Na spodní straně klobouku má velmi velké, hranaté póry připomínající otvory sítka, které sbíhají po třeni. Třeň je štíhlý, bez prstenu. Dužnina je pružná, gumovitá a lehce voní po ovoci.

Roste od července do října na suchých, písčitých půdách pod borovicemi, často mezi vřesem. V Polsku je to nejběžnější klouzek.

Od Suillus variegatus (hřib strakoš) se odlišuje většími póry a tím, že nemodrá; hůře se z něj loupe pokožka, protože je lepkavá a pevně lpí. Po uvaření zčervenofialoví, což odrazuje některé houbaře. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–12 cm (popisy uvádějí různé rozmezí). Zprvu polokulovitý s lehce zvlněným okrajem, později plochý, u starších exemplářů prohnutý. Pokožka v mládí s jemným, světlým, plstnatým poprašem, poté lepkavá (za vlhka slizká), lesklá, hladká, velmi obtížně se loupe. Barva krémová, krémově okrová, oranžově okrová, oranžovohnědá (podle některých popisů šedožlutá nebo okrová, někdy s růžovým nádechem), obvykle se světlejším lemem na okraji.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé 3–10 mm (popisy uvádějí různé rozmezí), přirostlé ke třeni, často sbíhavé. Mladé šedožlutavé, poté žluté, šedookrové, nakonec nahnědlé (podle některých popisů žluté až olivově žluté). Póry velmi velké, hranaté, připomínající otvory sítka; vrstva pórů je složená: vnější vrstva hrubších pórů leží nad vnitřní vrstvou jemnějších. Od dužniny klobouku se oddělují obtížně. Při stisku hnědnou.

Třeň

Výška 2–10 cm, tloušťka 0,5–2 cm (popisy uvádějí různé rozmezí); válcovitý, plný, vláknitý, bez prstenu, štíhlejší než u jiných klouzků. Barva klobouku nebo mírně světlejší, někdy červenohnědý u báze. Mycelium u báze třeně bělavé až fialově růžové.

Dužnina

Pružná, gumovitá, krémová, okrově oranžová až nahnědlá, někdy růžová nebo načervenalá ve třeni. Po rozříznutí nemění barvu (podle některých popisů je při poškození někdy narůžovělá), po usušení obvykle růžovočervenavá. Vůně jemná, příjemná, lehce ovocná; chuť mírná, lehce nakyslá. Po uvaření zčervenofialoví.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach žlutoolivový až olivově hnědý. Výtrusy hladké, vřetenovitě elipsoidní, 6,5–11 × 3–4,5 µm (popisy uvádějí různé rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, v Polsku vázaná na borovici lesní; v jiných zemích také na jiné borovice. Roste na suchých, písčitých, kyselých (někdy vápnitých) půdách, často mezi vřesem. Hojnější v mladších lesích a na narušených stanovištích; kolonie se nepřekrývají a jejich medián délky života je asi 36 let. Někdy je parazitována Gomphidius roseus (slizkohlávka růžová), která roste výhradně s ní. Vykazuje určitou saprotrofní aktivitu.

Rozšíření. Severní polokoule; na jižní polokouli pouze na Novém Zélandu (podle některých popisů také v Austrálii a Jihoafrické republice, jako zavlečený druh). V Polsku běžný, nejčastější ze všech klouzků. V Alpách do asi 800 m. V Polsku není právně chráněn.

Tvorba plodnic. Od července do října.

S čím se dá zaměnit?

• Suillus variegatus (hřib strakoš; někdy nazývaný též zrnitý klouzek) — Menší póry (tmavě olivové, nesbíhající po třeni), horní část třeně pokrytá skvrnkami; klobouk zrnitý, může modrat.
• Suillus flavidus (polsky: maślak błotny) — Velmi vzácný; má na třeni prsten a na klobouku hrubá, zanořená vlákna. V Polsku chráněn (částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu – neberte ho.
• Gyrodon lividus (olšák olšový) — Tenké rourky sbíhají hluboko po třeni a jsou silně srostlé s dužninou klobouku.
• Suillus tridentinus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk oranžový až rezavý s tmavšími vlákénky, póry oranžové; roste pod modřínem, hlavně na vápnitých půdách v horách. Neberte ho.
• Suillus sibiricus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk žlutý s nahnědlými skvrnami, třeň s hnědými tečkami; roste pouze pod borovicí limbou (v Polsku v Tatrách). Neberte ho.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Česky se houba jmenuje klouzek kravský. Jméno „klouzek“ má podle slizké, kluzké pokožky klobouku a „kravský“ odpovídá latinskému druhovému jménu bovinus, tedy „kravský, hovězí“.
• V Česku jde o běžný a hojný druh, který není zákonem chráněný ani veden na červeném seznamu. Roste hlavně v borových lesích na suchých písčitých půdách, například v Polabí, na Třeboňsku nebo na Českolipsku.
• Houbaři ho v Česku nejčastěji poznají podle velkých, hranatých pórů na spodní straně klobouku, kterými se liší od podobného klouzku sličného a dalších klouzků. Také nemodrá, když se ho dotknete nebo ho nařežete.