Chlorophyllum olivieri

Popis

Bedla šedohnědá je velká bedla. Klobouk je 5–13 cm široký, v mládí kulovitý, později rozložený, šedý, pokrytý jemnými šupinami, s tmavší hnědou skvrnou uprostřed. Lupeny jsou bílé a volné, při poranění červenají. Třeň je hladký, bělavý, zakončený hlízou, s posuvným, dvojitým prstenem. Dužnina po rozříznutí žloutne nebo oranžoví a časem červená.

Roste v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji koncem léta a na podzim. V Evropě je poměrně hojná; v Polsku je rozpoznávána zřídka, protože se obvykle zaměňuje za bedlu červenající.

Od bedly vysoké se liší menší velikostí, hladkým třeněm bez pásovaného vzoru a dužninou, která při poranění červená. Mladé exempláře si lze také splést s jinými lupenatými houbami, včetně jedovatých. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 46–130 mm; u mladých plodnic kulovitý, u starších deštníkovitý, šedý, pokrytý jemnými šupinami barvy blízké povrchu klobouku. Uprostřed velká skvrna, hnědá až načervenale hnědá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny bílé, volné, poměrně husté, 1–7 mm od treňu; při poranění červenají a věkem hnědnou.

Třeň

Výška 80–190 mm, tloušťka 7–13 mm, hladký, bělavý až bledě béžový, zakončený hlízou. Prsten posuvný, dvojitý.

Dužnina

Bělavá; při poranění mění barvu na načervenale žlutou nebo oranžovou a časem na červenou. Vůně zemitá nebo houbová, chuť nepříjemná. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, elipsoidní, 8–11 × 5,5–7 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof; roste v listnatých a smíšených lesích.

Rozšíření. Rozšířená v Evropě a poměrně hojná. Vyskytuje se v Polsku, ale potvrzování nálezů je ztíženo častou záměnou za bedlu červenající (Chlorophyllum rhacodes); druh nebyl zahrnut do polského seznamu makromycetů z roku 2003. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Bez dat; obvykle koncem léta a na podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Chlorophyllum rhacodes (bedla červenající) — Roste spíše v parcích, klobouk je bledší, šupiny méně zřetelně střechovité. Změny barvy jsou více načervenale oranžové, zatímco u bedly šedohnědé jsou spíše nažloutle oranžové.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Mnohem větší; třeň pokrytý tmavším pásovaným vzorem, šupiny klobouku tmavší, odstávající od povrchu a nepokrývající jej celý. Má charakteristickou, příjemnou vůni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých lesích bývá tato bedla běžnými houbaři často nerozlišena a zaměňována za příbuznou bedlu červenající či bedlu vysokou, přičemž pro všechny tyto druhy lidé v terénu používají jednotné lidové označení bedla.
• Na území České republiky se vyskytuje zcela běžně, a proto není zákonem chráněná ani není zařazena v národním Červeném seznamu ohrožených hub.
• V tuzemsku ji lze nalézt od nížin až do horských poloh, kde nejčastěji vyrůstá v jehličnatých a smíšených porostech na bohaté vrstvě smrkového jehličí.