Macrolepiota procera

Popis

Bedla vysoká je velká houba se slunečníkovitým kloboukem o průměru 10–30 cm, s tmavým hrbolem a hnědými šupinami na světlejší pokožce. Má husté, bílé lupeny, vysoký, štíhlý třeň s posuvným prstenem a charakteristickým vzorem připomínajícím hadí kůži a hlízovitou bázi.

Roste od léta do pozdního podzimu na okrajích lesů, mýtinách, loukách, v parcích a u cest, jednotlivě nebo ve skupinách, někdy v kruzích. V Polsku je poměrně hojná.

Lze ji zaměnit se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (zejména bílé formy a mladé plodnice) a s muchomůrkou tygrovanou a malými bedlami. Vodítkem je vzor hadí kůže na třeni a posuvný prsten, ale nesmíte spoléhat na jediný znak. Sbírejte pouze zralé exempláře a vždy si prohlédněte bázi třeně.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 10–30 cm (popisy uvádějí také až 25 cm), slunečníkovitého tvaru, uprostřed s výrazným tmavým hrbolem. V mládí vejčitý a uzavřený, poté kuželovitý, nízký klenutý, nakonec plochý a rozprostřený. Pokožka popraskaná, šupinatá: u mladých plodnic hnědá, u starších bělostná s velkými hnědými šupinami, které lze snadno odstranit. Okraj roztřepený, obvykle bílý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, široké, volné (nepřirostlé ke třeni), bílé nebo ve stáří bledě růžové; u starších exemplářů s ochrovým popachem.

Třeň

Délka 15–40 cm (popisy uvádějí také 12–40 cm), tloušťka až 2 cm, válcovitá, na spodu zakončená hlízou (až do asi 4 cm). Zpočátku plná a houbovitá, později dutá, z klobouku se snadno vyjímá, vláknitá. Prsten posuvný, visící. Pod prstenem tmavší příčné pásy tvořící vzor připomínající hadí kůži; nad prstenem hladký, bělavě hnědý.

Dužnina

Bílá (podle některých popisů může mít bledě růžový nádech), při poškození nemění barvu. Měkká v klobouku, vláknitá ve třeni. Chuť mírná, příjemná; vůně jemná, houbovitě ovocná (podle některých popisů oříšková). Ochutnávání neznámých hub se nedoporučuje.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy elipsoidní, hladké. Velikost 15–20 × 10–13 µm (uváděno pouze v některých popisech).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof. Roste jednotlivě, ve skupinách nebo v čarodějných kruzích na propustných, hlinitých půdách bohatých na vápník; vyhýbá se kyselým a vlhkým stanovištím. Mravencům přátelská; někdy pěstovaná na zahradě na hromadě dřevního odpadu.

Rozšíření. Severní Amerika (možné, vyžaduje potvrzení), Evropa, Korea, Japonsko, Nový Zéland. V Polsku poměrně hojná po celé zemi: na okrajích lesů, mýtinách, pasekách, loukách, v parcích, u cest a na hřbitovech. V Polsku není zákonem chráněná; je na seznamu hub schválených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví, položka 10).

Tvorba plodnic. Od léta do pozdního podzimu (ve Velké Británii od července do listopadu).

S čím se dá zaměnit?

• Amanita phalloides (muchomůrka zelená, zejména bílé formy a mladé plodnice) – smrtelně jedovatá — Muchomůrka zelená má na bázi kalich, třeň bez vzoru hadí kůže a bílé lupeny v každém věku; bedla vysoká má vzor na třeni a tmavší šupiny na světlejší pokožce. Sbírejte pouze zralé exempláře, nikoli ve stádiu vajíčka vajíčka
• Amanita pantherina (muchomůrka tygrovaná) – jedovatá — Muchomůrky mají obvykle světlejší skvrny na tmavší pokožce (přesný opak bedly vysoké); toto pravidlo neplatí pro všechny druhy.
• Chlorophyllum rhacodes (bedla červenající) — Třeň bez šupin a vzoru hadí kůže, dužnina při poškození červená.
• Macrolepiota konradii (bedla Konradiova) — Mnohem menší, má méně, ale větších skvrn na klobouku a jiný vzor na třeni; omyl je neškodný.
• Chlorophyllum molybdites – jedovatá — Lupeny mírně zelenožluté, výtrusný prach zelenavý, na třeni chybí vzor hadí kůže. Podle některých popisů se v Polsku nevyskytuje; jiné uvádějí, že se její rozšíření může šířit do Evropy.
• Lepiota brunneoincarnata (bedla hnědočervenavá) a jiné bedličky (Lepiota) – jedovaté, také smrtelně — Mnohem menší.
• Pečárky (Agaricus) — Hnědé výtrusy, lupeny zralých exemplářů nejsou nikdy bílé.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V různých regionech České republiky se pro mladé nerozevřené plodnice bedly vysoké vžilo lidové označení bubeníci nebo paličky, a to kvůli jejich nápadné podobě s bubenickým náčiním.
• Na celém území České republiky patří bedla vysoká mezi velmi hojné druhy a není zařazena na Červený seznam ohrožených hub ani nepodléhá žádné zákonné ochraně.
• V českých lesích dochází občas k nebezpečné záměně nerozvinutých plodnic bedly s muchomůrkou zelenou, od níž se bedla v dospělosti bezpečně pozná podle volně posuvného prstenu na třeni.