Amanita phalloides

Popis

Muchomůrka zelená je velká houba s kloboukem širokým 5–15 cm, obvykle v odstínech zelené, olivové nebo šedozelené, někdy téměř bílé. Má bílé, husté lupeny, visutý prsten na třeni a hlízovitou bázi vyrůstající z blanité, bělavé pochvy. Pochva je často ukrytá v listance, takže u každé lupenité houby musíte opatrně vyhrabat bázi třeně.

Roste od června do listopadu, nejčastěji pod duby, ale také pod buky, břízami, habry a jinými stromy, v listnatých a smíšených lesích, jednotlivě nebo v menších skupinách. V Polsku je hojná.

Snadno ho lze splést s holubinkami, čirůvkou zelánkou a mladými žampiony. Přítomnost prstenu a pochvy spolu s bílými lupeny je vodítkem, ale nesmíte spoléhat na jediný znak. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte. Jed nelze v kuchyni odstranit.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–15 cm; v mládí polokulovitý, poté zvoncovitý až klenutý, nakonec rozložený. Povrch hladký, na okraji rýhovaný, s radiálně uspořádanými vlákny, snadno slupitelný, za vlhka lepkavý. Barva bělavě zelená, olivově zelená, šedozelená nebo hnědozelená, obvykle na okraji bledší, někdy nažloutlá; vybledlá sluncem, po dešti a u starých plodnic. Existuje také zcela bílá forma. Na klobouku mohou být přítomny bílé zbytky universální velly. Barva klobouku je proměnlivá a není diagnostickým znakem.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, volné (nepřipojené ke třeeni), bílé, u starých plodnic s lehkým nažloutle zelenkavým nádechem. U mladých plodnic ukryté pod závojem.

Třeň

Výška 8–15 cm, tloušťka 1–2 cm, válcovitý, bělavý s nažloutle zelenavým nebo šedoolivovým nádechem; nad prstenem hladký, pod prstenem s jemnými šupinami, někdy tvořícími cikcakovitý vzor. Prsten visutý, bílý až nažloutlý, asi 1–1,5 cm pod kloboukem. Báze hlízovitá (do asi 4 cm), obklopená vysokou, bělavou, blanitou, roztřepenou a odstávající pochvou, často ukrytou v listance – pro určité je nutné ji odkrýt.

Dužnina

Bílá, na řezu nemění barvu. Vůně slabá a nasládlá (medová) u mladých plodnic, s věkem sílící, mdle sladká a nepříjemná; u starých plodnic někdy popisovaná jako vonící po bramborách. Chuť je někdy popisována jako příjemná – nikdy se nesmí zkoušet; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, široce elipsoidní až téměř kulovité, amyloidnní (s jódem modorají). Velikost: 7–12 × 6–9 µm (popisy uvádějí různá rozmezí; nacházejí se také 8 × 11 µm a 8–10 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza). V Evropě je hlavním partnerem dub, také buk, kaštan jedlý, kaštan koňský, bříza, lískový keř, habr, borovice a smrk. Roste nejčastěji na neutrálních nebo alkalických půdách, ale také na kyselých. V Severní Americe byly popsány populace spojené s borovicí.

Rozšíření. Původem z Evropy, kde je rozšířen od jižní Skandinávie po mediteránní oblast; běžný v celém Polsku. Zavlečen mimo jiné do Severní Ameriky, Austrálie, Jižní Ameriky, jižní Afriky a Nového Zélandu; nyní se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy. Roste jednotlivě nebo v menších skupinách, hlavně v listnatých lesích, také smíšených lesích. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. Červen až listopad.

S čím se dá zaměnit?

• Tricholoma equestre (čirůvka zelánka) — Lupeny žluté, nikoli bílé; žádný prsten ani pochva. Nyní považována za nebezpečnou po sérii otrav ve Francii.
• Russula virescens (holubinka nazelenalá), Russula aeruginea (holubinka trávozelená) — Dužnina křehká, žádný prsten ani pochva. Muchomůrka zelená má prsten, pochvu a volné lupeny.
• Agaricus campestris a jiné žampiony (zejména mladé plodnice a bílá forma muchomůrky zelené) — Dospělé žampiony mají tmavé lupeny, zatímco muchomor zelený má bílé lupeny a bílý výtrusný prach. U mladých plodnic jsou lupeny ukryté, což činí chyby pravděpodobnějšími.
• Tricholoma portentosum (čirůvka havelka) — Čirůvka havelka nemá prsten ani pochvu na bázi třeně; muchomůrka zelená má obojí.
• Amanita citrina (muchomůrka citrónová) — Někdy zaměňován s muchomůrkou zelenou; podrobné rozdíly – žádná data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se muchomůrka zelená nejhojněji vyskytuje v teplých nížinách a pahorkatinách, především v Polabí a na jižní Moravě pod listnatými stromy jako jsou duby.
• V českém lidovém názvosloví si tato houba vysloužila trefné označení „kalich smrti“, které vychází z výrazné pochvy na bázi jejího třeně.
• V tuzemských lesích dochází k častým a kritickým záměnám jejích mladých plodnic se žampiony nebo se zeleně zbarvenými holubinkami.