Tricholoma equestre

Popis

Čirůvka zelánka je středně velká houba s kloboukem širokým 4–10 cm, žlutozeleným nebo žlutohnědým, uprostřed tmavším, slizkým a často pokrytým pískem. Lupeny a třeň jsou žluté, dužnina bílá, vonící po čerstvé mouce. Nemá prsten ani volvu.

Roste od října do prosince v borových lesích na písčité půdě, obvykle ve skupinách. Z písku vyčnívá pouze část klobouku, protože většina plodnice se vyvíjí pod zemí.

Kvůli otravám, včetně smrtelných, ji aplikace hodnotí jako jedovatou a nedoporučuje její sběr. Mladé exempláře se občas zaměňují s muchomůrkou zelenou, takže u každé zelenavé houby je nutné zkontrolovat bázi třeně.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–10 cm (popisy uvádějí také 5–15 cm); v mládí kuželovitě-konvexní, později plochý, často vlnitý. Barva žlutozelená nebo žlutohnědá, uprostřed tmavší. Pokožka holá nebo jemně šupinatá, mastná (často pokrytá zrnky písku), za mokra slizká, loupatelná.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny od bledě žlutavé po sírově žlutou, mírně husté (popisy uvádějí také: tenké, husté), tenké, u třeně vykrojené se zoubkem, k základu široce přirostlé.

Třeň

Délka 3–9 cm (popisy uvádějí také 4–10 cm), tloušťka až 3 cm (popisy uvádějí také 1–2 cm), válcovitá, plná; povrch zpočátku s podélnými vlákny, pak hladký, žlutý nebo žlutozelený, na bázi hnědnoucí. Žádný prsten a žádná volva.

Dužnina

Pevná, křehká, bílá, na řezu neměnící barvu. Chuť nasládle oříšková, vůně po čerstvě namleté mouce. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy vejčité, hladké, bezbarvé, 6–8 × 3,5–5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba, v Evropě vázaná na borovici. Roste v borových lesích na písčité půdě, s množstvím lišejníků, téměř vždy ve skupinách, někdy společně s čirůvkouzemní (Tricholoma portentosum, též pod názvem „gąska niekształtna“). Plodnice se vyvíjí téměř výhradně pod zemí.

Rozšíření. Rozšířená v Evropě a Severní Americe, uváděná také z Japonska, Kostariky a Afriky; hojná mimo jiné ve Francii a středním Portugalsku. V Polsku lokálně hojná; těžko k nalezení, protože z opanky vyčnívá pouze část klobouku. Na Červeném seznamu rostlin a hub Polska (2006): kategorie I (nedostatečně známo / neurčeného ohrožení). V Polsku není zákonem chráněna (Dz.U. 2014 položka 1408); v některých zemích (Německo, Nizozemsko, Slovensko) je na seznamech ohrožených druhů a tam, kde je ohrožena, je sběr zakázán. Je na polském seznamu hub povolených k prodeji (Ministerstvo zdravotnictví, položka 11), přestože je v aplikaci klasifikována jako jedovatá.

Tvorba plodnic. Od října do prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Tricholoma sulphureum (čirůvka sírožlutá) — Dužnina žlutá, lupeny řídké, nepříjemný zápach po svítiplynu nebo karbidu; čirůvka zelánka má bílou dužninu, hustší lupeny a moučný zápach.
• Tricholoma sejunctum (čirůvka odlišná) — Klobouk více olivově šedý, vyskytuje se hlavně v listnatých lesích.
• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) — Smrtelně jedovatá; podobné jsou zejména mladé exempláře. Muchomůrka zelená má na bázi třeně volvu, prsten, volné bílé lupeny a delší třeň; čirůvka zelánka nemá prsten ani volvu.
• Tricholoma frondosae, T. auratum, T. aestuans, T. intermedium — Uvedeny jako podobné; podrobné rozdíly: žádná data.
• Floccularia luteovirens, F. albolanaripes — Uvedeny jako podobné; podrobné rozdíly: žádná data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých lidových tradicích si čirůvka zelánka vysloužila přezdívky jako „zelinka“ nebo „písečnice“, přičemž druhé označení odkazuje na její oblibu písčitého podloží.
• Na území České republiky se vyskytuje především v nížinných borových lesích, například na Třeboňsku nebo v Polabí, kde její plodnice často vyrůstají hluboko zanořené v písku a jehličí.
• V české přírodě bývá občas zaměňována za muchomůrku zelenou, od které se však na první pohled liší absencí prstenu i pochvy na bázi třeně.