Tricholoma portentosum

Popis

Čirůvka havelka je středně velká houba se šedým kloboukem, s načernalými vlákny probíhajícími paprskovitě od středu, často s olivovým nebo nažloutlým nádechem. Klobouk může být kuželovitý s tupým hrbolem a vlnitým okrajem, za vlhka mírně slizký. Lupeny jsou bílé až našedlé a třeň bílý nebo mírně nažloutlý, bez prstenu; dužnina voní moučně.

Roste v pozdním podzimu, od října do prosince, obvykle ve skupinách v borových lesích na písčitých půdách, mezi mechy a lišejníky. V Polsku je běžná.

Může být zaměněna s jinými šedými čirůvkami, z nichž některé jsou nejedlé nebo mají ostrou chuť, a také se žlutavými čirůvkami, včetně čirůvky zelánky, která je dnes považována za nebezpečnou. Někteří lidé nedoporučují její sběr kvůli podobnosti s nebezpečnými druhy. Nesbírejte houby, o kterých máte pochybnosti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm (popisy uvádějí i 3–11 cm); zprvu kuželovitě vypouklý, později zploštělý, často s tupým hrbolem, okraj podvinutý a vlnitý. Povrch šedý, světle šedý až tmavě šedý, často s olivovým, nažloutlým nebo fialovým nádechem, s charakteristickými načernalými, zarostlými paprskovitými vlákny; za vlhka mírně slizký.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny zprvu bílé, později našedlé, středně husté nebo husté, tenké, zoubkem vykrojené nebo přirostlé (popisy se liší).

Třeň

Výška 5–10 cm (popisy uvádějí i 3,5–12 cm), tloušťka asi 2 cm (1–3 cm), válcovitý, plný, hladký, lesklý; bělavý s nažloutlým nebo našedlým nádechem, ve stáří místy žlutozelený. Prsten a pochva chybějí.

Dužnina

Bílá, pouze pod pokožkou klobouku modrošedá; po stisknutí nemění barvu. Chuť jemná, nasládlá a oříšková; vůně moučná. Dužninu neznámých hub neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy vejčité, hladké, bezbarvé, 5–6 × 4–5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, nejčastěji s borovicí lesní (Pinus sylvestris), někdy s dubem a bukem, na písčitých půdách. Roste v borových lesích s množstvím lišejníků nebo mechů, téměř vždy ve skupinách, někdy společně s čirůvkou zelánkou. Starší exempláře bývají často okousané slimáky.

Rozšíření. Severní polokoule: Severní a Střední Amerika, Evropa, Afrika (podle některých popisů), Asie. V Polsku běžná (místy častá). V Nizozemsku od 80. let 20. století ubývá. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od října do prosince (pozdní podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Tricholoma virgatum (čirůvka pálivá; polsky: gąska pieprzna) — Klobouk ostře kuželovitý, bez vláken, chuť ostrá, pepřová (podle některých popisů hořká, vůně vlhké země, stříbřitě šedý klobouk); nejedlá.
• Tricholoma atrosquamosum (čirůvka černošupinatá; polsky: gąska czarnołuskowa) — Načernalé šupiny na klobouku.
• Tricholoma terreum (čirůvka zemní; polsky: gąska ziemistoblaszkowa) — Klobouk vláknitě šupinatý.
• Tricholoma sciodes (polsky: gąska ostra) — Klobouk hedvábně lesklý, chuť ostrá.
• Tricholoma pardinum (čirůvka tygrovaná; polsky: gąska tygrysia) — Jedovatá; výrazné šedé šupiny dávají klobouku střapatý nebo pruhovaný vzhled.
• Tricholoma equestre (čirůvka zelánka; polsky: gąska zielonka), Tricholoma sejunctum (čirůvka zelenožlutá; polsky: gąska zielonożółta) — Nažloutlé odstíny; čirůvka zelánka je dnes považována za nebezpečnou po sérii otrav ve Francii – nejíst.
• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) – SMRTELNĚ JEDOVATÁ — Muchomůrka zelená má prsten a hlízovitou bázi s pochvou; čirůvka nemá prsten ani pochvu (viz referenční záznam).

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V některých českých regionech si vysloužila lidová pojmenování jako „uhelník“ či „mourka“, která odkazují na tmavě žíhaný klobouk připomínající uhelný prach.
• V České republice se vyskytuje nejhojněji v nížinných borovicových lesích na písčitém podloží, především v oblastech Polabí a jižních Čech.
• V tuzemských lesích bývá občas zaměňována za vzhledově podobnou čirůvku mýdlovou, od níž se však liší absencí mýdlového pachu a dužinou, která na řezu nemění barvu do růžova.