Amanita citrina

Popis

Muchomůrka citrónová má masitý, bledě žlutý nebo žlutozelený klobouk o průměru 5–10 cm, s několika zbytky plachetky, které déšť často smyje. Lupeny jsou bílé až žlutavě bílé a nejsou připojené ke třeni. Na třeni je žlutavý, visící prstenec a bázi má hlízovitou, obklopenou krátkou pochvou s roztřepenými okraji. Dužnina je bílá a voní po syrových bramborách.

Roste od července do listopadu v různých lesích, zejména na písčitých, kyselých půdách. V Polsku je velmi hojná.

Není vhodná k jídlu a její největší nebezpečí spočívá v tom, jak snadno ji lze zaměnit za smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou a muchomůrku jízlivou, zvláště když déšť smyje skvrny z klobouku. Nesbírejte žádné muchomůrky k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Masitá, průměr 5–10 cm (popisy uvádějí také 4–10 cm), bledě žlutá, méně často žlutozelená nebo bílá; v mládí polokulovitá, poté plochá. Na povrchu několik skvrn (zbytků universální plachetky) různých velikostí, často smytých deštěm. Mladá plodnice je zcela uzavřena v plachetce, jejíž horní část tvoří skvrny na klobouku a spodní část prstenec.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, volné (nepřipojené ke třeni); u mladých exemplářů bílé, u starších žlutavě bílé.

Třeň

Výška 5–15 cm (popisy uvádějí také 6–8 cm), tloušťka 1–2 cm, válcovitá, směrem nahoru se zužující, bílá nebo žlutavě bílá, snadno se odděluje od klobouku. Prstenec žlutavý, u zralých exemplářů visící. Báze hlízovitá, obklopená krátkou pochvou, až 4 cm, s roztřepenými, nerovnými okraji.

Dužnina

Bílá, křehká, na lomu nemění barvu. Vůně po syrových bramborách (popisy uvádějí také vůni řepky), chuť mírná. Neochutnávejte ji; nikdy neochutnávejte dužninu muchomůrek.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, průměr 7–10 µm; podrobné údaje o tvaru a amyloidu chybí.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba. Roste v lesích různých typů, listnatých i jehličnatých, zejména na písčitých plochách a kyselých půdách (popisy uvádějí také křemičité půdy). V Severní Americe v dubových a borových lesích. Plodnice jsou sekundární potravou brouka Tritoma biguttata biguttata.

Rozšíření. Mírné pásmo Asie, Severní Ameriky, Evropy a Austrálie. V Polsku velmi hojná. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) — Smrtelně jedovatá; občas zaměňována. Podrobné rozdíly – žádné údaje (muchomůrka citrónová má bledě žlutý klobouk, obvykle se skvrnami, a vůni po syrových bramborách).
• Amanita virosa (muchomůrka jízlivá) — Smrtelně jedovatá; velmi podobná. Podrobné rozdíly – žádné údaje.
• Agaricus campestris (pečárka polní) — Občas zaměňována; pečárky polní mají tmavší lupeny, růžové až hnědavé, a nemají na bázi pochvu.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří muchomůrka citronová k nejhojnějším druhům muchomůrek a běžně roste v lesích po celém území, především na kyselých půdách.
• Nezkušení čeští houbaři ji v lesích často zaměňují s nebezpečnou muchomůrkou zelenou, od níž se v terénu spolehlivě odlišuje charakteristickým pachem po syrových bramborách a ostře odsednutou hlízou.
• V českém lidovém prostředí se pro ni díky typickému odstínu klobouku vžil zlidovělý název citronka.