Russula virescens

Popis

Holubinka nazelenalá je masitá holubinka s kloboukem širokým 6–15 cm v šedozelených a měděnkových odstínech. Její nejcharakterističtějším rysem je popraskaný „šachovnicovitý“ povrch klobouku rozdělený na zelená políčka, matný a bez lesku. Lupeny jsou bílé až bledě krémové, třeň bílý, tlustý a plný, občas se zrezivělými skvrnami na bázi.

Roste od července do září v listnatých a smíšených lesích, pod duby, buky a břízami, jednotlivě nebo po několika.

Varování: mladé exempláře, jejichž políčka ještě nepopraskala, lze zaměnit za smrtelně jedovatou muchomůrku zelenou. Vždy vykopněte nebo vyryjte celou bázi třeně: muchomůrka zelená má prsten, hlízu a pochvovitou volvu, kdežto holubinka nemá nic z toho. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 6–15 cm; v mládí kulovitý nebo soudkovitý, později polokulovitě klenutý, nakonec rozprostřený, často s středovou propadlinou. Barva šedozelená až modrozelená (měděnková), místy nebo zcela vybledávající do žluta. Pokožka matná, šupinatá, u starších plodnic (zejména za sucha) popraskaná a rozdělená na políčka – „šachovnicovitá“, nejintenzivněji zelená ve středu, na bělavém nebo světle zeleném podkladu. Pokožka jde sloupnout asi do poloviny ke středu.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny tlusté (až 10 mm široké), poměrně husté, většinou volné, na bázi spojené žilkami; u mladých exemplářů bílé, u starších bledě krémové s hnědnoucími ostřími.

Třeň

Výška 5–12 cm (popisy uvádějí také do 8 cm, tloušťka do 4 cm), válcovitý, bílý, plný, ve stáří houbovitý; báze často se zrezivělými skvrnami, nahoře může být mírně pomoučený. Bez prstenu, hlízy a volvy.

Dužnina

Tlustá, masitá, bílá; u mladých exemplářů tvrdá, u starších křehká a porézní; při poranění mírně hnědne. Chuť jemná, mírná (podle některých popisů oříšková, ovocná nebo nasládlá), vůně oříšková nebo neznatelná; starší exempláře mohou zapáchat po sledích. Dužninu neznámých hub neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý nebo světle krémový. Výtrusy eliptické, s bradavkami částečně spojenými v síťku; 6–8,5(10) × 5–7 µm (popisy uvádějí také 6–9 × 5–7 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s duby, bukem lesním, osikou, podle některých popisů také břízou a smrkem; v Asii se stromy čeledi Dipterocarpaceae. Roste na zemi v listnatých a smíšených lesích, jednotlivě nebo po několika; na stejných místech se může objevovat každý rok.

Rozšíření. Eurasie a severní Afrika, možné lokality ve Střední Americe; výskyt v Severní Americe sporný (záměna za R. parvovirescens a R. crustosa). V Polsku poměrně hojná (některé popisy uvádějí, že není běžná). V Polsku není právně chráněná.

Tvorba plodnic. Od července do září (léto až začátek podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Amanita phalloides (muchomůrka zelená) – SMRTELNĚ JEDOVATÁ — Mladé exempláře holubinky mohou být zaměněny za muchomůrku zelenou. Muchomůrka zelená má na třeni prsten, hlízovitou bázi a pochvovitou volvu. Holubinka nemá prsten ani volvu a její dužnina je křehká.
• Russula aeruginea (holubinka trávozelená) — Chuťově mnohem chudší; menší, s hladkým kloboukem, bez políček.
• Russula crustosa — Klobouk rovněž popraskaný, za vlhka však lepkavý a proměnlivější v barvě (načervenalý, nažloutlý, hnědý); výtrusný prach tmavěji žlutý.
• Russula parvovirescens — Menší (klobouk 4–8 cm), modrozelenější, s většími políčky a rýhovaným okrajem; vyskytuje se v USA.
• Russula heterophylla, R. cyanoxantha var. peltereaui, R. redolens — Zelené holubinky s hladkým kloboukem; R. redolens má nepříjemnou chuť a vůni po petrželi.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se pro tuto houbu vžilo několik lidových pojmenování, například kožovka nebo zelenavka, která odkazují na specifický vzhled jejího rozpukaného klobouku.
• Mezi tuzemskými houbaři bývá obávaná záměna jejích mladých nerozpraskaných plodnic se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou, od níž se holubinka liší absencí prstenu i pochvy na bázi třeně.
• Na území České republiky se vyskytuje především v teplejších oblastech nížin a pahorkatin, kde tvoří mykorhizu zejména s duby a buky.