Russula emetica

Popis

Holubinka vrhavka má jasně červený, lesklý a lepkavý klobouk, obvykle 4–8 cm v průměru, čistě bílé, křehké lupeny a bílý, křehký třeň bez prstenu. Pokožka klobouku se snadno slupuje. Dužnina je bílá a chuť je velmi palčivá, v ústech přetrvává dlouhou dobu.

Roste od časného léta do pozdního podzimu, hlavně ve vlhkých jehličnatých lesích, na kyselé, mechovité půdě, pod borovicemi a smrky. V Polsku je velmi hojná.

V Evropě existují stovky červenokloboukých holubinek a některé z nich lze rozeznat pouze pod mikroskopem, takže se nelze spoléhat pouze na barvu. Druh je jedovatý: již malé množství způsobuje nevolnost, zvracení a bolesti břicha. Nesbírejte červené holubinky k jídlu, pokud si nejste jisti druhem.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr obvykle 4–8 cm, výjimečně až 11 cm (2,5–10 cm podle některých popisů). V mládí klenutý, poté rozložený, často vmáčknutý, někdy s mělkým malým hrbolem. Pokožka hladká, za vlhka lesklá a lepkavá, slupitelná téměř do středu. Barva vermiljonová, krvavě červená až třešňová, střed jasně červený; bledne do bledě růžové nebo oranžové, může mít bílé skvrny. U zralých jedinců je okraj rýhovaný na 2–7 mm.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny čistě bílé až krémové, tenké, husté, křehké, připojené až téměř volné (mírně připojené u třeně), se spojovacími žilkami, někdy v blízkosti okraje vidlicovité.

Třeň

Výška 3,5–6 cm (4,5–10,5 cm podle některých popisů), tloušťka 0,8–1,3 cm (0,7–2,4 cm podle některých popisů), válcovitý, v dolní části někdy kyjovitý. Povrch bílý, suchý, jemně plstnatý nebo hladký. Zpočátku plný, rychle vatovitý nebo částečně dutý. Bez prstenu nebo závoje.

Dužnina

Bílá, křehká, těsně pod pokožkou obvykle růžová. Vůně příjemná, slabě ovocná nebo kořeněná; chuť hořká, velmi palčivá a v ústech dlouho přetrvávající. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach krémový (bílý až nažloutle bílý podle některých popisů). Výtrusy široce elipsoidní, s četnými kuželovitými ostny, amyloidní. Rozměry asi 7–11 × 6–8 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba; partnery jsou hlavně jehličnany, zejména borovice, méně často listnaté stromy. Obzvláště častá na kyselých, vlhkých, mechovitých půdách, také mezi rašeliníkem v blízkosti rašelinišť. Plodnice jsou potravou pro veverky a hlemýždě.

Rozšíření. Severní polokoule, podle některých popisů na všech kontinentech; v Polsku velmi hojná. Roste v jehličnatých lesích (horský smrkový a nížinný borový), vzácně v listnatých lesích. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od časného léta do pozdního podzimu (od konce léta do začátku zimy podle některých popisů).

S čím se dá zaměnit?

• Russula paludosa (holubinka bukovka) — Má robustnější třeň a chuť není palčivá.
• Russula nobilis (holubinka Jodová) — Roste pouze pod buky.
• Russula rhodopus — Třeň s fialovými nádechy.
• Russula sanguinaria (holubinka krvavá) — Třeň růžově červenavý.
• Russula vesca (holubinka mandlová) a Russula xerampelina (holubinka révová) — Občas zaměňované druhy; podrobné rozdíly: žádná data.
• Russula aurea, R. rugulosa, R. fragilis — R. aurea má žluté lupeny, třeň a dužninu pod červenou pokožkou; R. rugulosa má vrásčitou pokožku, krémový výtrusný prach a mírnou chuť; R. fragilis má vykrajované lupeny a její třeň se vlivem naftolu zbarvuje do modra.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých zemích získala tato houba výstižné lidové pojmenování „dávivka“, ze kterého vychází i její současné oficiální odborné jméno vrhavka.
• Na území České republiky vyhledává především kyselá rašeliniště a mechové jehličnaté porosty v horských oblastech Šumavy a Krkonoš.
• V tuzemských lesích bývá kvůli svému nápadnému vzhledu často zaměňována s jinými červenými druhy tohoto rodu, například s holubinkou jahodovou.