Cortinarius rubellus

Popis

Pavučinec výjimečný je malá, rezavě nebo oranžově hnědá houba s kloboukem o průměru 2,5–8 cm, obvykle s špičatým hrbolem a jemně šupinatým, matným povrchem. Má skořicově oranžové až rezavě hnědé lupeny a tenký třeň s vlnitým vzorem zbytků žlutavého vela. Po rozkrojení slabě voní po ředkvičkách.

Roste ve skupinách od srpna do října v jehličnatých lesích, zejména pod smrky na kyselých půdách, také mezi rašeliníkem. V Polsku není jeho rozšíření známo a bylo popsáno jen málo lokalit.

Na první pohled je někdy zaměňován za lišku nebo podobné houby a otravy po takových omylech byly popsány v literatuře. Pavučince obsahují jed, který poškozuje ledviny; příznaky se objevují až po dnech, takže otrávení lze snadno přehlédnout. Nesbírejte pavučince k jídlu; jed nelze v kuchyni odstranit.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2,5–8 cm. Kuželovitý až vypouklý, s věkem částečně spláštělý s umbem (špičatým nebo zaobleným). Barva oranžově hnědá, rezavě oranžová až skořicově oranžová nebo plavá, s bledším okrajem; pokožka matná, jemně plstnatá nebo drsná, pokrytá jemnými vláknitými šupinkami. Dužnina tenká.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny skořicově oranžové až rezavě hnědavé (také popisované jako okrové nebo karamelové, s věkem tmavnoucí), řídké, poměrně tlusté, k třeni přirostlé.

Třeň

Výška 5,5–11 cm, tloušťka 0,5–1,5 cm; barva klobouku nebo o něco bledší, válcovitý až štíhle kyjovitý, s hlíznatou bází. V dolní polovině zbytky žlutavého vela (cortina) tvořící vlnitý vzor.

Dužnina

Žlutavá nebo krémová, v třeni a bázi více rezavě hnědavá. Po rozkrojení slabá vůně po ředkvičkách; chuť nevýrazná. Dužninu nikdy neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach tmavý (rezavý). Výtrusy kulovitě eliptické, bradavčité, 8,5–11,5 × 6,5–9 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba. Roste ve skupinách v jehličnatých lesích, zejména pod smrky, na kyselých půdách, také mezi rašeliníkem; také ve vlhkých jehličnatých nebo smíšených lesích. Popsán také pod buky a v borůvčí.

Rozšíření. Evropa, vysoké mírné šířky a subalpínské pásmo severní polokoule (Skandinávie, severní Britské ostrovy, západní pobřeží Severní Ameriky, Japonsko). V Polsku není jeho rozšíření a četnost známa; do roku 2003 byla hlášena pouze 3 naleziště. Není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Srpen až říjen.

S čím se dá zaměnit?

• Cantharellus cibarius (liška obecná) — Liška má lišty (falešné lupeny) sbíhající na třeň, vaječně žlutou barvu a ovocnou vůni; pavučinec má pravé rezavě hnědé lupeny a rezavý výtrusný prach, bez žlutého nádechu lišky. Omyly způsobily otravy (včetně Skotska, 1979).
• Craterellus tubaeformis (liška nálevkovitá) — Má nálevkovitý klobouk a lišty místo lupenů.
• Hygrophorus spp. (šťavnatky) — Někdy zaměňovány; podrobné rozdíly – žádná data.
• Cortinarius orellanus (pavučinec plyšový) — Pavučinec plyšový má méně zřetelný hrbol, třeň bez zduření na bázi a oranžové lupeny; roste v listnatých lesích. Oba druhy jsou smrtelně jedovaté.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se pavučinec červenooranžový vyskytuje převážně v horských a podhorských oblastech, například na Šumavě nebo v Krkonoších, kde vyrůstá v kyselých podmáčených smrčinách a polštářích rašeliníku.
• V české odborné literatuře se tento druh dlouhou dobu označoval jménem pavučinec překrásný, což byl doslovný překlad jeho dřívějšího vědeckého přívlastku speciosissimus.
• Mezi českými houbaři bývá v terénu občas zaznamenána jeho záměna s liškou obecnou, se kterou může sdílet podobné barevné tóny klobouku i výskyt v jehličnatých porostech.