Craterellus tubaeformis

Popis

Liška nálevkovitá je malá houba s kloboukem širokým 2–6 cm, žlutohnědým až šedohnědým, hluboce propadlým jako nálevka nebo trubka, s vlnitým okrajem. Místo lupenů má vzdálené, tlusté, vidličnatě větvené lišty, šedavé až žlutavě šedé, které vybíhají na dutý, ochrově žlutý třeň.

Roste v pozdním podzimu, do prvních mrazů, obvykle ve velkých skupinách, na vlhkých, mechových místech v lesích, nejčastěji pod smrky a jedlemi, také v horách. V Polsku je poměrně hojná, ačkoliv se sbírá zřídka.

Od jiných nálevkovitých hub ji odlišuje absence pravých lupenů, dutý třeň a malá velikost. Sbírejte pouze exempláře, o jejichž druhu jste si jisti.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–6 cm (popisy uvádějí také 1–4 cm), trubkovitý a hluboce pupkatý, s tenkou dužninou a silně vlnitým okrajem; ve stáří se často otevírá do dutého třeně. Barva od žlutohnědé po šedohnědou; povrch voskový.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lišty (záhyby) zřetelně sbíhavé po třeni; úzké, tlusté, vzdálené, vidličnaté, s mnoha příčnými spoji (anastomózami). Mladé mohou být žluté, později žlutavě šedé nebo bělavě šedé; bledší než klobouk.

Třeň

Výška 4–8 cm (popisy uvádějí také 2–12 cm), tloušťka 0,4–1 cm, nepravidelně válcovitý, spláštěný a vrásčitý, uvnitř zřetelně dutý. Dole ochrově žlutý, nahoře šedavý. Bez prstence.

Dužnina

Žlutavě šedá, tenká. Vůně stěží znatelná, často zemitě zatuchlá. Chuť je popisována jako mírná nebo v případě syrové dužniny výrazná, kouřově peprná. Neochutnávejte neznámé nebo podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach krémově žlutý nebo bledě oranžově růžový (popisy se liší); výtrusy neamyloidní, hladké, téměř bezbarvé, o rozměrech 9–12 × 5–10 µm; někdy popisované jako kulovité, ačkoliv rozměry spíše ukazují na elipsoidní tvar.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza), což ztěžuje kultivaci. Roste na zemi, obvykle ve velkých skupinách, na vlhkých, mechových místech mezi dobře rozloženými zbytky dřeva. V Polsku nejčastěji v horských lesích pod smrky a jedlemi, na kyselých půdách, ale také na půdách obsahujících vápno. V Severní Americe tvoří západní populace mykorhizu s jedlovcem tesařským (Tsuga heterophylla) a douglaskou tisolistou (Pseudotsuga menziesii). Lze ji nalézt v blízkosti lošáka zprohýbaného (Hydnum repandum).

Rozšíření. Evropa, Severní a Střední Amerika, Asie (včetně Himaláje), Austrálie, podle některých popisů také lokalita v Antarktidě; v Polsku poměrně hojný. V Polsku není právně chráněn.

Tvorba plodnic. Pozdní podzim, do prvních mrazů (v tichomořském severozápadě od listopadu do ledna); přesné měsíce pro Polsko – žádná data.

S čím se dá zaměnit?

• Craterellus lutescens (polsky: lejkowiec brzoskwiniowonny) — Třeň zlatavě žlutý, lišty šedavě bílé a špatně vyvinuté; podle některých popisů roste pouze na velmi vlhkých místech.
• Cantharellus cinereus (polsky: pieprznik szary) — Třeň a klobouk černavě hnědé, lišty s modravým ojíněním.
• Craterellus undulatus (polsky: lejkowiec pełnotrzonowy; zaměňován se starými exempláři lišky nálevkovité) — Vzácný; na úrodných půdách pod duby a lísami, často v hustých trsech; třeň šedohnědý, klobouk modravě šedý s kučeravým okrajem.
• Cantharellus cibarius (polsky: pieprznik jadalny; liška obecná) — Větší, celkově žlutý, se slabší, ovocnější chutí.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se liška nálevkovitá hojně vyskytuje především ve vlhkých podhorských a horských jehličnatých lesích, například na Šumavě či v Jizerských horách, kde roste ve velkých skupinách v mechu.
• Tento druh není v České republice chráněný zákonem ani zařazený v Červeném seznamu hub, neboť se v příhodných mechových biotopech vyskytuje poměrně běžně.
• V českých lesích může dojít k její záměně s příbuznou liškou žlutavou nebo některými tmavšími strmělkami, od kterých ji lze bezpečně odlišit absencí pravých lupenů.