Echinoderma asperum

Popis

Bedla ostrošupinná je středně velká lupenitá houba s hnědým kloboukem širokým 5–12 cm, pokrytým tmavými, špičatými, odstávajícími šupinami, které u starých exemplářů opadávají. Lupeny jsou bílé až krémové a husté, na třeni je široký, visutý prsten. Pod prstenem je třeň hnědavý a vláknitě šupinatý. Houba má nepříjemný, kořenitý pach.

Roste od srpna do října v listnatých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách a na dřevěné štěpce, přičemž upřednostňuje stín a vlhčí místa. Často roste jednotlivě nebo v malých skupinách.

Lze ji zaměnit za jiné houby ze skupiny bedel a bedliček a za některé muchomůrky. Nesbírejte ji pouze na základě vzhledu klobouku: zkontrolujte, zda je na bázi třeně pochva, a v případě pochybností nechte houbu v lese.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–12 cm (popisy uvádějí také hodnoty do 10 cm); v mládí vejčitý nebo zvoncovitý až klenutý, později plochě rozložený, u starých exemplářů uprostřed propadlý, masitý. Barva hnědá až rezavě hnědá, uprostřed tmavší. Povrch je pokryt černohnědými, špičatými, vzpřímenými šupinami (pyramidálními) na světlejším podkladu; u starších plodnic šupiny opadávají.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, volné, bílé až krémové, na konci vidlené (tendence se větvit).

Třeň

Výška 4–8 cm (popisy uvádějí také přibližně 10 cm), tloušťka 0,7–1,5 cm; válcovitý, na bázi hlízkovitě rozšířený, tvrdý, zpočátku plný, pak dutý. Pod prstenem hnědý, vláknitý až šupinatý (řídké hnědé šupiny). Prsten široký, blanitý nebo vatovitý, u zralých exemplářů visutý a třepenitý, svrchu bělavý, vespod hnědavý; někdy přirostlý k okraji klobouku.

Dužnina

Bělavá, v klobouku měkká, ve třeni poněkud tužší. Pach pronikavý, nepříjemný, „kořenitý“ (přirovnávaný k pestřci obecnému Scleroderma citrinum, také k pryži nebo hlíně); chuť kyselá. Chuť se nesmí zkoušet.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy dlouze eliptické, hladké, slabě amyloidní, 6,5–11 × 2–3,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní saprotrof. Roste v jehličnatých i listnatých lesích, parcích, křovinách a zahradách, také na dřevěné štěpce a kůrovém mulči; má ráda stinná a vlhčí místa.

Rozšíření. Rozšířená na severní polokouli (Evropa, Asie, Severní Amerika); na jižní pouze v jižní části Severní Ameriky a v Austrálii (uváděna také z Nového Zélandu a Japonska). V Evropě od hojné po vzácnou. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od srpna do října.

S čím se dá zaměnit?

• Echinoderma echinaceum (bedlička ježatá) — Nejpodobnější; menší, třeň pod prstenem pokrytý ostrými šupinami.
• Echinoderma calcicola — Bradavky v barvě podkladu klobouku, lupeny nevidlené a řidší.
• Echinoderma hystrix — Vzácná, tmavší, s tmavým ostřím lupenů.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Někdy je s ní zaměňována; bedla vysoká je mnohem větší a má třeň s hadovitým vzorem. Další rozdíly – bez údajů.
• Druh rodu Amanita (muchomůrka) — Hrozí nebezpečí záměny s muchomůrkami, mezi nimiž jsou smrtelně jedovaté druhy; muchomůrky mají na bázi třeně pochvu, zatímco bedla ostrošupinná nikoliv.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice byla tato houba po dlouhou dobu v atlasech běžně uváděna pod názvem bedla ostrošupinná, než se v moderním mykologickém názvosloví prosadilo jméno bedla drsná.
• Na českém území roste velmi hojně nejen v lesích, ale také na stanovištích ovlivněných člověkem, jako jsou městské parky, hřbitovy a zahrady s mulčovací kůrou.
• V tuzemsku bývá nezkušenými houbaři často zaměňována za zástupce rodu Macrolepiota, zejména za bedlu vysokou, od níž se však liší menším vzrůstem a špičatými bradavkami na klobouku.