Helvella lacunosa

Popis

Chřapáč jamkatý nemá lupeny ani rourky. Jeho klobouk, obvykle o šířce 2–7 cm, se skládá z několika nepravidelně ohnutých laločků, je šedý až černý a vypadá jako sedlo nebo ohnutý klobouk. Třeň je dlouhý 3–15 cm, šedý, uvnitř dutý, podélně žebrovaný a pokrytý hlubokými jamkami; dužnina je tenká a křehká.

Roste na zemi, nejčastěji ve světlých listnatých lesích, méně často jehličnatých, a také v křovinách, na mýtinách a spáleništi. Plodnice se objevují od května do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách. V Polsku jde o vzácný druh.

Od podobných chřapáčů se liší kombinací šedé až černé barvy, vlnitého klobouku a žebrovaného, jamkatého třeně. Určení mezi několika podobnými druhy může být obtížné. Nejedná se o houbu k jedení.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 1–10 cm (obvykle 2–7 cm), výška 2–5 cm. Sedlovitý klobouk tvořený 2–3 nepravidelně ohnutými, vlnitými laločky, jejichž dolní okraj je někdy přirostlý ke třeni. Vnější povrch hladký, holý, popelavě šedý, šedý, modravě šedý až šedočerný, často s hnědavými odstíny, často téměř černý; vnitřní povrch je rovněž hladký, od šedé po sazově šedou. Vyskytují se vzácné formy s bělavým kloboukem. Plodnice může působit voskově.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Žádné lupeny ani rourky; hymenium (výtrusorodá vrstva) pokrývá horní povrch laločků klobouku a je hladké. Podle některých popisů je spodní strana klobouku hladká, podle jiných jemně plstnatá.

Třeň

Výška 3–15 cm, tloušťka 1–3 cm. Úzce kyjovitý až válcovitý, uvnitř dutý a komůrkatý, s podélnými žebry a často hlubokými jamkami. Povrch hladký, bez prstene; barva od bělavé u mladých plodnic přes šedou a šedohnědou až po černavou u starších.

Dužnina

Tenká, křehká, bělavá nebo šedavá. Chuť a vůně nevýrazné. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy eliptické (oválné), hladké, hyalinní, s jednou velkou olejovou kapkou, 12–22 × 9–14 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pravděpodobně mykorhizní houba. Roste na zemi v lese, nejčastěji ve světlých listnatých lesích, méně často jehličnatých (pod borovicemi, duby, douglaskami), také v křovinách, na mýtinách, v parcích a trávnících, na skládkách dřeva a na spáleništi. Parazituje na ní Hypomyces cervinigenus a mycelium strmělky Clitocybe sclerotoidea.

Rozšíření. Rozšířený na severní polokouli: v Evropě, Severní Americe (zejména na východě, v Kalifornii a v západních horách), Asii (včetně Japonska, Číny, Siktimu). V Polsku byla hlášena řada lokalit, ale druh je na Červeném seznamu z roku 2006 uveden jako vzácný (R), potenciálně ohrožený kvůli svému omezenému areálu a malým plochám výskytu. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. V Polsku od května do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách; v Severní Americe hlavně koncem léta a na podzim, v Kalifornii zaznamenán i v zimě.

S čím se dá zaměnit?

• Helvella atra (chřapáč černý) — Menší, se šedým třeněm a kouřově hnědým kloboukem.
• Helvella ephippium — Menší, šedavý nebo hnědý.
• Helvella crispa (chřapáč kadeřavý) — Bělavá forma H. lacunosa se liší od krémově bílé H. crispa tím, že druhá jmenovaná má chlupatou spodní stranu klobouku a u mladých plodnic dovnitř vinutý okraj.
• Helvella maculata — Klobouk hnědavý.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České rodové jméno chřapáč odkazuje na křehkou a chrupavčitou dužninu této houby, zatímco druhové označení jamkatý přesně popisuje hluboce rýhovaný a komůrkatý třeň.
• V České republice se vyskytuje od nížin do podhůří, kde vyrůstá především podél nezpevněných lesních cest, v parcích a ve světlých listnatých hájích.
• Houbaři v tuzemsku si tento druh mohou snadno splést s příbuzným chřapáčem kadeřavým, od kterého se však liší především tmavě šedým až uhlově černým zbarvením klobouku.