Hemileccinum impolitum

Popis

Hřib plavý je vzácný hřib s kloboukem širokým 5-12 cm, krémově šedým až béžově hnědým, v mládí plstnatým, s jemným stříbřitým ojíněním. Póry a rourky jsou citrónově až zlatožluté a po poškození nemění barvu. Třeň je nažloutlý, bez sítě, drsný, často s červenavým proužkem pod rourkami. Dužnina nemodrá a na bázi třeně voní po lécích, jako fenol nebo jodoform; tato vůně se při vaření zesiluje.

Roste od května do poloviny října v teplých, slunných listnatých lesích, parcích a zahradách, nejčastěji pod duby, v nížinách a podhůří, obvykle na vápnité půdě. V Polsku je vzácný.

Od podobných hřibů se liší absencí modrání dužniny a pórů a charakteristickou vůní. Vzhledem k jeho vzácnosti je nejlepší jej vůbec nesbírat; pokud máte o určení jakékoliv pochybnosti, nejezte ho.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5-12 cm, výjimečně až 20 cm; v mládí polokulovitý, pak klenutý, polštářovitý, u zralých téměř plochý. Barva u mladých krémově šedá s olivovým nádechem, pak krémově olivová až béžově hnědá (v popisech také od světle žlutohnědé přes kaštanově hnědou po šedohnědou). Pokožka v mládí plstnatá, pokrytá stříbrošedým, jemně nitkovitým ojíněním, které věkem mizí; u starších jedinců holá. Po poškození hnědne; za sucha může praskat. Kapka amoniaku barví pokožku fialově.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Pórovitý; rurky 15-30 mm dlouhé, citrónově žluté, pak zlatožluté, u starých olivově zelenkavé; při řezu nemění barvu (vzácně mírně zelenožlutohnědnou). Póry malé, okrouhlé, citrónově až zlatožluté, po zmáčknutí nemění barvu nebo vzácně hnědnou. Připojení ke třeni – bez údajů.

Třeň

Výška 5-18 cm, tloušťka 2-8 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); zpočátku břichatý a masivní, pak válcovitý, vřetenovitý nebo kyjovitý. Barva bledě žlutá, pak žlutavě šedá, nahoře citrónová. Nikdy nemá síť; povrch drsný, zrnitý až mírně vláknitý, s malými hrbolky. Často červený nebo hnědočervený proužek pod rurkami, na bázi někdy růžové nebo červenavé skvrny. Podhoubí na bázi bílé.

Dužnina

Bělavá, bělavě žlutavá až bledě citrónová, nad rurkami a na bázi třeně tmavší (do žlutohnědé); při řezu nemění barvu (vzácně mírně růžovohnědne). Ve třeni poněkud vláknitá. Vůně nepříjemná, léčivá, připomínající fenol nebo jodoform, nejძლიnější na bázi třeně a při vaření zesilující. Chuť mírná.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivově hnědý. Výtrusy vřetenovité až elipsoidní, pod světelným mikroskopem hladké, bez klíčního póru; rozměry 10-16 × 4-6 µm, obvykle 11-14 × 4,5-5,5 µm. Pod SEM jsou viditelné malé bradavky.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s duby; občas s bukem, jedlým kaštanem, lípou, habrem. Podle některých popisů preferuje vápnitou půdu a teplá, slunná stanoviště; podle jiných není vázána na konkrétní substrát (zaznamenána na vápnitých i kyselých).

Rozšíření. Evropa; široce v mírných a jižních oblastech kontinentu, molekulárně potvrzena mimo jiné v Estonsku, Francii, Německu, Portugalsku, Španělsku, Švédsku, na Kypru a Sardinii. V Polsku vzácná; Červený seznam 2006: E (ohrožený). V Polsku není právně chráněna (Dz.U. 2014 položka 1408), ale vzhledem ke své vzácnosti si ochranu zaslouží.

Tvorba plodnic. Od května do poloviny října.

S čím se dá zaměnit?

• Hemileccinum depilatum — Sesterský druh; klobouk vrásčitý nebo „kladívkový“, vázaný na habr nebo habrovec; liší se také strukturou pokožky klobouku (palisadoderm).
• Leccinellum lepidum — Klobouk lepkavý, vrásčitý, s amoniakem nefialoví; dužnina pomalu fialově šedne a černá; delší výtrusy (až 20 µm).
• Xerocomus subtomentosus (hřib plstnatý) — Bez hrbolků na třeni; póry větší, úhlové, po zmáčknutí modrají; dužnina na spodu třeně růžovohnědá.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice roste tento druh vzácně a pouze v nejteplejších oblastech, například v Polabí a na jižní Moravě, kde se objevuje v teplomilných doubravách a starých zámeckých parcích.
• V Červeném seznamu hub České republiky je evidován jako téměř ohrožený druh a mykologové jeho lokality pečlivě sledují.
• V české přírodě bývá občas zaměňován za chráněný hřib přívěskatý, od kterého se však odlišuje tím, že na třeni zcela postrádá síťku.