Kuehneromyces mutabilis

Popis

Opeňka měnlivá roste v trsech na pařezech a mrtvém dřevě listnatých stromů. Klobouk o průměru 2–7 cm je skořicově hnědý a za vlhka slizký, při vysychání bledne od středu. Má husté lupeny, které ve stáří rezavě hnědnou, úzký třeň s prstenem a pod prstenem tmavý, šupinatý třeň. Objevuje se od dubna do listopadu a občas patří k prvním a posledním houbám sezóny.

Tato houba vyžaduje mimořádnou opatrnost. Je klamavě podobná smrtelně jedovaté čepičatce jednobarvé (Galerina marginata), která obsahuje stejné toxiny jako muchomůrka zelená a může růst na stejném dřevě. Rozpoznávací znaky (šupinatý třeň, způsob vysychání klobouku, vůně) nejsou plně spolehlivé a chyby dělají i zkušení sběrači hub. V polském obchodu je schválena pouze tehdy, je-li pěstovaná nebo pochází-li mimo Polsko.

Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–8 cm (popisy uvádějí různá rozpětí). Mladé polokulovité, poté ploché s tupým hrbolem. Pokožka holá, hladká, silně hygrofánní: po dešti skořicově hnědá, slizká, lesklá; za suchého počasí vysychá od středu k okraji, takže střed je bledě okrový a okraj hnědavý, rýhovaný.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, připojené ke třeni, někdy mírně sbíhavé. U mladých plodnic kryté závojem; zpočátku bělavé, pak žlutohnědé, nakonec rezavě hnědé.

Třeň

Délka 4–9 cm (popisy uvádějí různá rozpětí), tloušťka 5–8 mm; válcovitý, ohnutý, vláknitý, uvnitř dutý. Barva podobná klobouku. V horní části kožovitý prstenec s odstávajícími drobnými šupinkami; nad prstenem je třeň hladký nebo jemně rýhovaný, pod ním tmavě hnědý, chlupatý nebo šupinatý („má botu“).

Dužnina

V klobouku tenká, bělavá, měkká a vodnatá; ve třeni tvrdá, rezavě hnědá. Chuť nevýrazná, mírná, vůně příjemná, houbová, připomínající čerstvě nařezané dřevo. Nedoporučujeme testovat chuť nebo vůni k jejímu odlišení od jedovatých druhů.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě hnědý. Výtrusy vejčité, hladké, světle hnědé, 6–7 × 4–4,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof rostoucí pospolitě, v trsech, na pařezech, mrtvých kenech a větvích listnatých stromů (blízko země): olše, bříza, habr, líska, buk, vrbat, dub, lípa. Velmi vzácně na dřevě jedle, borovice a smrku. Roste v listnatých a smíšených lesích, parcích a zahradách.

Rozšíření. Celá severní polokoule: Evropa (od jihu po Island a Skandinávii), Asie, Severní Amerika; uváděna také z Austrálie. V Polsku hojná. Není zákonem chráněná. K prodeji (seznam ministerstva zdravotnictví) je schválena pouze tehdy, je-li pěstovaná nebo pochází-li mimo Polsko, kvůli svému dvojníkovi Galerina marginata.

Tvorba plodnic. Od dubna do listopadu, za mírného počasí také v zimě; často se objevuje, když je jiných hub málo.

S čím se dá zaměnit?

• Galerina marginata (čepičatka jednobarvá) – SMRTELNĚ JEDOVATÁ — Roste hlavně na jehličnatých pařezech. Třeň pod prstenem je obvykle vláknitě hedvábitý s bílými vlákny závoje (někdy cik-cak), nešupinatý; klobouk vysychá od okraje ke středu (u opeňky měnlivé od středu); vůně a chuť moučná. Žádný z těchto znaků není plně spolehlivý – čepičatka jednobarvá může mít šupinky.
• Hypholoma capnoides (třepenitka maková) — Lupeny s modravým nádechem.
• Kuehneromyces lignicola, K. marginellus, Pholiota angustipes, P. terrestris — Uváděny jako podobné; podrobné rozdíly – žádná data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České rodové jméno opeňka vzniklo odvozením od slova pařez, jelikož houba v tuzemských lesích typicky vyrůstá v trsech přímo na tlejících pařezech.
• Na území České republiky patří k velmi hojně rozšířeným druhům a v listnatých i smíšených lesích se s ní lze setkat od nížin až do horských poloh.
• V české mykologické praxi je známá nebezpečnou možností záměny s čepičatkou jehličnanovou, se kterou může dokonce růst pospolu na stejném kmeni.