Lactarius deterrimus

Popis

Ryzec smrkový je ryzcovitá houba s kloboukem širokým 4–10 cm, červenooranžovým, s tmavšími pásky, který u starších plodnic a po mrazech zelená. Lupeny jsou oranžové, křehké a při poranění zelenají. Mléko je oranžové a po deseti minutách se stává vínově červeným.

Roste od léta do podzimu výhradně pod smrky, v jehličnatých a smíšených lesích, často v mladých smrčinách. V Polsku je docela častý, zejména v horách.

Od ryzce pravého se liší stanovištěm pod smrkem a vínově červenou změnou mléka. Sbírejte pouze mladé, spolehlivě určené plodnice.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–12 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); mladé klenuté s podvinutým okrajem, potom ploché s vmáčklým středem, u starých nálevkovité. Barva červenooranžová, s tmavšími soustřednými pásky, někdy slabě viditelnými. Pokožka za vlhka kluzká, za sucha lesklá nebo ojíněná. U starších plodnic a po mrazech zelená.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny červenooranžové (podle některých popisů bledě oranžové až bledě okrové), křehké, dosti husté, mírně sbíhavé na třeň, někdy vidlicovité. Poraněné nebo staré zelenají (podle některých popisů nejprve tmavě červené, pak šedozelené).

Třeň

Výška 3–8 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 1–2,5 cm, válcovitý, tvrdý; zpočátku plný, rychle se stává dutým. Červenooranžový, zeleně skvrnitý, bez zřetelných jamek; u báze často mírně ztlustlý.

Dužnina

Krémová (podle některých popisů bledě žlutavá), křehká; zbarvená oranžově mlékem, pod pokožkou klobouku někdy silně šedomodrá; při poranění časem zelená. Vůně příjemná, ovocná; chuť palčivá, pryskyřičnatá nebo hořká, u starších plodnic mírnější. Mléko hojné, oranžové, po asi 10–30 minutách se stává vínově červeným. Dužnina hub, si nejste jisti, nesmí být ochutnávána.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bledě okrový. Výtrusy oválné až elipsoidní, 7,5–10 × 6–8 µm (popisy uvádějí různá rozmezí), s nízkými bradavkami spojenými nepravidelnou síťkou (ornamentace do 0,5 µm), v suprahilární oblasti slabě amyloidní.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza), tradičně striktně se smrkem ztepilým; podle studie z roku 2006 také arbutoidní mykorhiza s medvědicí lékařskou (Arctostaphylos uva-ursi). V Severní Americe popsána také pod borovicemi, jedlovci a jedlemi. Roste na různých půdách, pravděpodobně upřednostňuje vápenité; netoleruje silně eutrofní půdy. Plodnice jsou kolonizovány hmyzími larvami (mouchami) a někdy jsou napadány parazitickou houbou Hypomyces lateritius.

Rozšíření. Především Evropa (zejména severní, severovýchodní a střední), také Asie (Turecko, Indie, Pákistán). Docela častý v Polsku, nejčastěji v horách a podhůří. Podobné druhy z USA a Mexika nejsou blízce příbuzné s evropským. V Polsku není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Od konce června do listopadu, nejčastěji od srpna do října; přezimované plodnice se vyskytují do února.

S čím se dá zaměnit?

• Lactarius deliciosus (ryzec pravý) — Výraznější pásky na klobouku; roste pod borovicemi; mléko zůstává oranžové nebo červená po asi 30 min; zelená pouze při poranění.
• Lactarius salmonicolor (ryzec lososový) — Oranžové mléko nemění barvu, klobouk bez stopy zelené; roste pod jedlemi.
• Lactarius porninsis (ryzec modřínový) — Mléčně bílé mléko; roste pouze pod modříny.
• Lactarius sanguifluus (ryzec červenající) — Vínově červené mléko, klobouk s nádechem zelené.
• Lactarius semisanguifluus — Velmi vzácný; mléko se mění na vínově červené během 5–8 min; klobouk starších plodnic téměř zcela zelenkavý; roste pod borovicemi.
• Lactarius fennoscandicus — Boreální až subalpínský druh, nejpříbuznější; klobouk zřetelně zónovaný, hnědooranžový, někdy s fialavošedými tóny; třeň bledý až matně oranžově okrový.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice není tento druh zákonem chráněný ani ohrožený, naopak představuje jeden z nejběžnějších druhů ryzců ve smrkových porostech od pahorkatin až do horských poloh.
• Mezi českými houbaři bývá v lesích běžně zaměňován za vzácnější ryzec pravý, oproti němuž však roste výhradně pod smrky a jeho poraněná pletiva nápadně zelenají.
• V tradičním českém lidovém názvosloví se pro něj díky zbarvení ronícího mléka často užívalo lidové označení „krvavka“.