Lactarius rufus

Popis

Ryzec ryšavý má klobouk v průměru 3–8 cm, suchý, matný, stejnoměrně cihlově červený nebo červenohnědý, obvykle s malým špičatým středovým hrbolem. Lupeny jsou husté, krémové až okrové, mírně sbíhavé na třeň. Třeň je válcovitý, křehký, barvy klobouku, ale bledší, a s věkem se stává dutým. Poškozená plodnice roní hojné, vodnatě bílé mléko, které po chvíli v ústech pálí.

Roste v jehličnatých lesích na kyselých půdách, nejčastěji pod smrky a borovicemi, také na okraji rašelinišť, od léta do podzimu. V Polsku je velmi hojný a často tvoří četné skupiny.

Od ostatních hnědých ryzců se liší hrbolem na klobouku, suchým a matným kloboukem a palčivým mlékem. Není vhodný k jídlu; pokud si nejste druhem jisti, nesbírejte ho.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–8 cm (až 10 cm); za mlada široce kuželovitý se zavinutým okrajem, potom plochobydouklý, obvykle s malým hrbolem uprostřed, nakonec mírně nálevkovitý. Povrch klobouku suchý, matný, hladký, neryhovaný. Barva stejnoměrně cihlově červená, kaštanová nebo červenohnědá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, asi 5 mm široké, mírně sbíhavé na třeň. Za mladých plodnic nažloutlé, potom bledě krémové, u starších masově okrové až zbarvené jako klobouk, ale bledší; často s červenými skvrnami. U starších plodnic poprášené bělostnými výtrusy.

Třeň

Výška 3–12 cm, tloušťka 8–18 mm, válcovitý, křehký; u mladých plodnic houbovitý, s věkem dutý. Barva zpočátku bělavá, později bledě červenohnědá, v tónu klobouku, ale bledší. Bez prstenu.

Dužnina

Poměrně tenká, bělavá až červenohnědá. Při vysychání vydává silně kořeněnou vůni. Mléko hojné, řídké, vodnatě bílé; zpočátku se zdá mírné, ale asi po minutě se stane velmi pálivým a palčivým. Neochutnávejte dužninu ani mléko.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bělostný až krémově bílý, s lehkým lososovým nádechem. Výtrusy oválné, 8–10 × 6–7,5 µm (popisy se mohou lišit), povrch pokrytý jemnými bradavitými výrůstky spojenými tenkými spojkami v neúplnou síťku.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba. Roste na kyselých půdách v jehličnatých lesích, také na okrajích slatinišť a rašelinišť, téměř výhradně pod smrky a borovicemi, velmi vzácně pod břízami. Někdy je parazitována houbou Hypomyces lateritius, která způsobuje plísnivění a zakrnělý vývoj lupenů a tvrdnutí dužniny.

Rozšíření. Mírné pásmo severní polokoule (Eurasie, Severní Amerika); na jižní polokouli uváděna z Afriky a Nového Zélandu. Hojná ve střední Evropě, vzácná pouze na vápnitých podložích. Velmi hojná v Polsku. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od pozdního jara do pozdního podzimu; v Polsku nejčastěji od léta do podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Lactarius hysginus (ryzec hnědofialový) — Nejpodobnější, ale klobouk má mastný povrch.
• Lactarius camphoratus (ryzec kafrův) — Voní po čekance nebo polévkovém koření Maggi a mléko chutná mírně.
• Ostatní hnědokloboukaté ryzce — Ryzec ryšavý se nejlépe pozná podle špičatého hrbolu uprostřed klobouku, pálivého mléka a hromadného výskytu pod jehličnany.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří ryzec ryšavý k vůbec nejhojnějším zástupcům svého rodu a běžně se s ním setkáte v kyselých smrčinách a borech od nížin až po hřebeny Šumavy či Krkonoš.
• Méně zkušení houbaři si jej v českých lesích mohou na první pohled splést s ryzcem smrkovým, ryzec ryšavý má však čistě bílé mléko, které se na vzduchu nezbarvuje do oranžových tónů.
• Díky masovému výskytu na našem území nepodléhá ryzec ryšavý v České republice žádné zákonné ochraně a nefiguruje ani v národním Červeném seznamu ohrožených hub.