Lactifluus vellereus

Popis

Ryzec plstnatý je velká, pevná, bílá houba s kloboukem o průměru 10–25 cm, matným, bílým až bledě ochrovým. V mládí je klobouk nízce klenutý se zavinutým okrajem; starší klobouky jsou vmáčknuté a nálevkovité. Lupeny jsou řídké, tlusté, bílé, později ochrožluté, vybíhají na krátký, tlustý třeň. Při zlomení je dužnina křehká a roní hojné bílé mléko, které pomalu žloutne.

Roste od srpna do listopadu, často až do prvních mrazů, na zemi v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod duby a buky. Obvykle se vyskytuje ve skupinách a v Polsku je běžný.

Od ryzce peprného (Lactifluus piperatus) se liší řídšími, tlustšími lupeny a od Lactifluus glaucescens mlékem, které není modrozelené. Holubinka bílá (Russula delica) nereprodukuje žádné mléko. Houba je nejedlá, proto dávejte pozor, pokud byste si ji mohli plést s jinými bílými rýzovci a holubinkami.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 10–25 cm (popisy uvádějí až 30 cm). Mladý klobouk nízce klenutý se zavinutým okrajem, s věkem uprostřed vmáčknutý, nakonec nálevkovitý s ostrým okrajem. Pevný a tlustomasý. Povrch matný, bílý až bledě ochrový nebo krémový; na vrcholu klobouku se nacházejí tlustostěnné chlupy.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny poměrně řídké, tlusté a úzké, zpočátku bílé, později ochrožluté, sbíhavé na třeň (zejména u starších plodnic); mohou mít hnědé skvrny od zaschlého mléka.

Třeň

Válcovitý, plný, krátký a tlustý, vysoký až asi 6 cm, kratší než šířka plodnice. Zpočátku plstnatý, později hladký; stejné barvy jako klobouk. Bez prstenu.

Dužnina

Tlustá, pevná, na řezu krémově nažloutlá, křehká, s nepravidelným lomem (tvořená kulovitými buňkami, typickými pro čeleď Russulaceae). Roní bílé mléko, které zpočátku vytéká hojně a na vzduchu pomalu žloutne. Chuť mléka je popisována jako mírná nebo mírně hořká a při kontaktu s dužninou pálivá. Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý až bělavý. Výtrusy téměř kulovité, 7,5–9,5 × 6,5–8,5 µm, s povrchem nesoucím jemné bradavky spojené sítí s velkými, neúplnými očky.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba rostoucí na zemi v listnatých a smíšených lesích, nejčastěji s duby a buky. Je jedním ze dvou nejběžnějších rýzovců nalézaných pod bukem. Plodnice se obvykle vyskytují ve skupinách.

Rozšíření. Evropa, Severní a Střední Amerika a Asie. Běžný v Polsku, místy velmi hojný. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. Od srpna do poloviny listopadu, občas až do prvních mrazů a sněhu.

S čím se dá zaměnit?

• Lactifluus piperatus (ryzec peprný) — Lupeny tenké a husté, mléko bílé a jen slabě palčivé.
• Lactifluus glaucescens (polsky: „mleczajowiec zieleniejący“) — Mléko modrozelené.
• Russula delica (holubinka bílá) — Bez mléka.
• Lactifluus bertillonii — Velmi podobný a úzce příbuzný, ale s pálivějším mlékem.
• Lactarius controversus (ryzec topolový) — Vzdáleně příbuzný; podle popisů se vyznačuje růžovými skvrnami na horní straně klobouku, které L. vellereus postrádá.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice roste ryzec plstnatý velmi hojně od nížin až do horských poloh, přičemž se v listnatých a smíšených lesích často objevuje v početných skupinách.
• V českých lesích bývá tento druh nejčastěji zaměňován za ryzec peprný nebo holubinku bílou, od kterých se liší především suchým, jemně plstnatým povrchem klobouku a řidšími lupeny.
• Vzhledem ke své běžné a stabilní přítomnosti v české přírodě není zařazen na Červený seznam hub České republiky a nepodléhá žádné zákonné ochraně.