Laetiporus sulphureus

Popis

Sírovec žlutooranžový roste na stromech jako velké, tlusté, polokruhovité nebo vějířovité konzoly, často v překrývajících se trsech, o šířce 10-40 cm. Je výrazně sírovožlutý až oranžový, se spodní stranou pokrytou velmi drobnými žlutými póry. Nemá třeň. Starší plodnice vyblednou do béžové nebo bílé barvy a stávají se tvrdými a křehkými.

Roste od dubna do října, nejčastěji na jaře, hlavně na listnatých stromech: dubech, břízách, vrbách a ovocných stromech, často v parcích, sadech a podél silnic. V Polsku je hojný. Dřevo ničí hnědou hnilobou a může vést k odumření stromu.

Za syrova je jedovatá a starší jsou nejedlé i po uvaření. U některých lidí způsobuje i řádně připravená žaludeční potíže, proto nejprve vyzkoušejte malou porci. Nesbírejte exempláře z tisů a eukalyptů.

Poznávací znaky

Klobouk

Obvykle bez třeně, tlustomasá, bočně přirostlá ke stromu; průměr 10-40 cm (některé popisy uvádějí konzoly o velikosti 5-60 cm, tloušťce 4-12 cm). Plodnice se často překrývají jako střešní tašky. V mládí hlízovitá, později vějířovitá, polokulovitá nebo nepravidelná. Povrch hrbolatý, nerovný, radiálně vrásčitý, semišové textury, sírovožlutý až oranžový (často s růžovým nádechem); s věkem bledne do béžové, krémové nebo bělavé barvy. Okraj nepravidelný, vlnitý, podvinutý, často citronově zbarvený.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Poroidní, neoddělitelná od dužniny. Rourky krátké (1,5-5 mm), sírovožluté. Póry velmi drobné (3-5 na mm), zpočátku sírovožluté, později ochrově žluté. Byly popsány i izoláty s bílými póry.

Třeň

Bez třeně; plodnice vyrůstá přímo z kmene nebo větve stromu.

Dužnina

Bílá až krémově žlutá; u mladých plodnic měkká a šťavnatá (podle některých popisů roní nažloutlou, průhlednou šťávu), u starších suchá, křehká a tvrdá. Vůně houbová. Chuť příjemná, mírně kyselkavá; syrové plodnice by se neměly ochutnávat, protože jsou jedovaté.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach světle žlutý, rychle blednoucí do bílé (některé popisy uvádějí bílý). Výtrusy bezbarvé, hladké, vejčité, oválné nebo kapkovité, s ostře špičatou bází a kapénkami uvnitř; rozměry 5-6,5 × 3,5-4,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Dřevní houba způsobující hnědou krychlovou hnilobu dřeva, nejprve jádrového, pak bělového. Podle některých popisů je nebezpečným parazitem, který napadá i zdravé stromy a vede k jejich úhynu během několika let; podle jiných saprotrofem a občas slabým parazitem. Hlavně listnaté stromy: duby, břízy, vrby, ovocné stromy, též topoly, akáty a buky; na jehličnanech velmi vzácně. V mediteránní oblasti na rohovníku (Ceratonia) a eukalyptu.

Rozšíření. Kosmopolitní druh, na všech kontinentech kromě Antarktidy; nejhojnější na severní polokouli. V Polsku hojný, častěji v parcích, podél silnic, v sadech a zahradách než v lesích. Není zákonem chráněn.

Tvorba plodnic. Plodnice jednoleté; od dubna do října, hlavně na jaře; podle některých popisů v Evropě od dubna do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Laetiporus persicinus — Uváděn jako druh, se kterým může být zaměněn; podrobné rozdíly – bez dat.
• Laetiporus huroniensis, L. gilbertsonii — Nežádoucí reakce (zvracení, horečka) jsou spojovány se záměnou za tyto druhy; L. huroniensis roste na jedovci kanadském, L. gilbertsonii na eukalyptu. Severoamerické druhy.
• Grifola frondosa (trsnatec lupenitý) — Zmíněn hlavně kvůli podobnému anglickému názvu (hen vs. chicken of the woods); vzhled je odlišný: šedohnědé, trsnaté klobouky s bílými póry.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se sírovec žlutooranžový vyskytuje velmi hojně, především v nížinách podél řek a v historických zámeckých parcích, kde napadá kmeny starých dubů a vrb.
• Jeho české vědecké i lidové pojmenování je přímo odvozeno od síry, jejíž sytě žlutou barvu nápadné plodnice této houby připomínají.