Lepiota castanea

Popis

Bedla kaštanová je velmi malá houba: klobouk je obvykle 1–4 cm široký, rezavě hnědý až červenohnědý a popraskaný na jemné šupiny, které odhalují bílý nebo krémový podklad. Lupeny jsou bílé nebo krémové a nepřipojují se ke třeni. Tenký třeň má bílý, hladký vršek a pod prstennou zónou je šupinatý a hnědavý; pravý prsten obvykle chybí.

Je to saprotrof a roste v listnatých i jehličnatých lesích, nejčastěji od září do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách. V Polsku je jeho rozšíření málo známé.

Je to smrtelně jedovatý druh, obsahující amatoxiny, a zároveň malý a podobný mnoha jiným bedlám, které lze rozeznat pouze pod mikroskopem. Nesbírejte žádné malé houby se šupinatým kloboukem a volnými, bílými lupeny. Jed nelze v kuchyni odstranit.

Poznávací znaky

Klobouk

Malý: průměr 1–4,5 cm (popisy uvádějí také hodnoty do 3 cm); zpočátku klenutý, poté plochý s tupým hrbolem. Povrch oranžově hnědý až červenohnědý, soustředně popraskaný na zrnitá, vláknitá šupinatá políčka se zpětně ohnutými špičkami, na bílém nebo krémovém podkladu. Okraj bledší a méně šupinatý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny volné (nepřipojené ke třeni), břichaté, husté, asi 3 mm široké, s hladkým ostřím; barva od bílé po krémovou.

Třeň

Výška 4–6 cm (popisy uvádějí také hodnoty do 8 cm), tloušťka 1,8–3 mm, válcovitý, mírně rozšířený směrem k bázi, zpočátku plný, poté dutý. Obvykle bez prstenu – pouze prstenná zóna v asi 2/3 výšky. Nad zónou je třeň hladký, bílý; pod ní šupinatý, světle hnědý až hnědý, šupiny uspořádané v pásech, v barvě klobouku. Z báze vyrůstají bílá myceliová vlákna.

Dužnina

Bílá, vůně podobná vůni bedličky hřebenité (Lepiota cristata); chuť popsaná jako mírná – nesmí se nikdy zkoušet; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy tenkostěnné, poměrně nepravidelného tvaru, s velkým bočním výrůstkem, amyloidní, 9,5–13 × 3,8–5,2 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof. Roste v listnatých i jehličnatých lesích, na jílovitých a zásaditých půdách, ale i kyselých, na jehličí jehličnanů; jednotlivě nebo v malých skupinách.

Rozšíření. Rozšířený v Evropě, Severní Americe a mírných pásmech Asie; uváděný také z Indie, Nepálu, Thajska a Papuové-Nové Guineje. V Polsku bylo do roku 2003 známo 7 lokalit, rozšíření je málo známé; druh se neobjevuje na Červeném seznamu z roku 2006. Není právně chráněn. Někdy popisován jako ne příliš hojný.

Tvorba plodnic. Od září do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Lepiota brunneoincarnata (bedla hnědočervenavá) — Klobouk s fialovým nádechem, třeň pod prstenem páskově šupinatý. Druh rovněž považovaný za vysoce jedovatý.
• Lepiota pseudohelveola (bedla porfyrová) — Má blanitý prsten, na klobouku chybí červenavé odstíny.
• Lepiota boudieri (bedla Boudierova) — Klobouk méně šupinatý, nepříjemný zápach.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Bedla vysoká se někdy zaměňuje; je mnohonásobně větší, s posuvným prstenem a hadovitým vzorem na třeni. Další rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Český druhový název bedla kaštanová je přímo odvozen od charakteristického rezavě až kaštanově hnědého zbarvení šupinek, které pokrývají povrch jejího klobouku.
• V České republice se tento nenápadný druh vyskytuje roztroušeně od nížin do pahorkatin, kde vyrůstá na humózních půdách podél lesních cest v listnatých i jehličnatých porostech.
• V tuzemských lesích bývá často zaměňována za jiné příbuzné druhy drobných bedel, od kterých ji lze bezpečně odlišit pouze za pomoci mikroskopického určení výtrusů.