Lepiota cristata

Popis

Bedla hřebenitá je malá houba: klobouk je obvykle 3–4 cm široký, bělostný, pokrytý soustřednými, rezavě hnědými šupinami, s tmavším, červenohnědým pupkem uprostřed. Lupeny jsou bělostné a volné, třeň štíhlý, krémově bílý, s tenkým prstenem, který rychle mizí. Nejcharakterističtějším znakem je nepříjemný zápach připomínající spálenou gumu nebo pýchavky.

Je saprotrofem a velmi hojným druhem: roste od května do října ve skupinách podél travnatých cest, v zahradách, křovinách, na kompostu a v lesích všeho druhu, často na místech bohatých na dusík, vedle kopřiv a bezu.

Je jedovatým druhem (podle některých popisů nejedlým). Snadno se zaměňuje za jiné malé bedličky, z nichž některé – jako bedlička kaštanová – jsou smrtelně jedovaté. Nesbírejte malé bedličky. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–4 cm (popisy uvádějí také 1–5 cm; na substrátu bohatém na dusík, např. na kompostu, až 8 cm). Mladé – uzavřený kužel, pak rozprostřený, s výrazným pupkem; pupek intenzivně červenohnědý nebo tmavě okrový. Zbytek povrchu bělostný až krémový, pokrytý soustředně uspořádanými bledě okrovými až červenohnědými šupinami.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny bělostné až krémové (stárnutím hnědnoucí), volné (nepřirostlé ke třeni), husté, mírně vypouklé.

Třeň

Štíhlý, válcovitý, na bázi kyjovitě ztloustlý; výška až 6–7 cm, tloušťka asi 2–7 mm. Povrch krémově bílý, téměř hladký nebo s několika fibrilami v barvě klobouku. U mladších plodnic tenký, blanitý, nálevkovitě zvednutý, křehký prsten, který stárnutím mizí. Třeň zpočátku plný, u starších dutý.

Dužnina

Tenký, bílý, v kůře třeně masově růžový. Vůně silná, nepříjemná – popisovaná jako vůně pýchavek, spálené gumy, rybácká nebo gumová; chuť popisovaná jako mírná a příjemná – nesmí se zkoušet; neochutnávejte dužinu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý (odrůda var. viridispora – šedozelený). Výtrusy klínovité nebo kulovité, hladké, s dorzálním ostnem, silně nebo slabě dextrinoidní; velikost 5–8 × 3–5 µm (popisy uvádějí také 7–8,5 × 3–4 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof. Roste jednotlivě a ve skupinách na místech pozměněných člověkem: podél travnatých lesních cest, na stezkách a okrajích, v zahradách (zvl. stinných a vlhkých), křovinách, parcích, na pastvinách, v lesích všeho druhu, na skládkách dřeva a na kompostech, zejména na místech obohacených sloučeninami dusíku. Často ji doprovází netýkavka malokvětá, kopřiva a bez.

Rozšíření. Na všech kontinentech kromě Antarktidy a na mnoha ostrovech (včetně Evropy, severní Asie, Severní Ameriky, Nového Zélandu); hojná ve střední Evropě, pravděpodobně nejčastěji se vyskytující bedlička. Není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od května do října.

S čím se dá zaměnit?

• Lepiota clypeolaria (bedla hávnatá) — Má vláknitou strukturu na třeni.
• Lepiota castanea, Lepiota boudieri a další bedličky — Bedlu hřebenitou lze rozeznat podle mimořádně dobře vyvinutého bílého prstenu, ale u plodnic s vymizelým prstenem je spolehlivá identifikace možná pouze mikroskopicky. L. castanea je smrtelně jedovatá.
• Lepiota ignivolvata — Má jasně oranžový nebo červenohnědý prsten nízko na třeni.
• Lepiota lilacea — Vzácná, jedovatá; fialové až fialovohnědé barvy.
• Lepiota saponella — Mýdlová vůně, špinavé lupeny, jemnější šupiny; výtrusy více trojúhelníkové.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Bedla vysoká je za tento druh občas zaměňována. Ve Velké Británii se bedličkám hovorově říkalo „parasols“, což podporovalo omyly; bedla vysoká je mnohonásobně větší, s posuvným prstenem a hadovitým vzorem na třeni.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří k vůbec nejhojnějším drobným bedlám a běžně se s ní lze setkat od nížin až do podhůří v lesích, parcích i na venkovských zahradách.
• V českých zemích bývá kvůli šupinkám na klobouku občas zaměňována s mladými plodnicemi bedly vysoké, od níž se však bezpečně liší drobným vzrůstem a typickým zápachem po spálené pryži.
• V České republice nepodléhá druh žádné zákonné ochraně a není zapsán ani v Červeném seznamu hub ČR, jelikož se v naší přírodě vyskytuje zcela běžně.