Macrolepiota mastoidea

Popis

Bedla štíhlá je štíhlá bedla s kloboukem širokým 5–12 cm. Za mlada je vejčitý, později klenutý až plochý, uprostřed s výrazným hrbolem. Je světle hnědý nebo okrový, uprostřed tmavší a k okrajům jemně šupinatý. Lupeny jsou bílé a nedosahují ke třeni. Třeň je 10–15 cm vysoký, tenký, vláknitý a bledě hnědavý, u báze rozšířený v malou hlízku, s posuvným, dvojitým prstenem. Dužnina je bílá, s mírně oříškovou chutí.

Roste od srpna do listopadu v otevřených listnatých a jehličnatých lesích, na jejich okrajích a podél lesních cest. V Polsku je poměrně vzácná, třebas se s ní na některých místech setkáváme častěji.

Od bedly vysoké (Macrolepiota procera) se liší menší, štíhlejší plodnicí a jemnými šupinami namísto tlustých, taškovitých. Bedly se někdy zaměňují za jedovaté druhy, proto sbírejte pouze exempláře, kterými si jste jisti. Plodnice s prstenem a hlízovitou bází třeně lze také zaměnit za některé jedovaté bedličky a muchomůrky.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–12 cm; za mlada vejčitý, později klenutý až plochý, uprostřed s výrazným nápadným hrbolem (odtud přívlastek „mastoidea“, prsovitý). Barva světle hnědá nebo bledě tělově okrová; některé popisy uvádějí bělavou s hnědými šupinami uprostřed. Povrch je zpočátku rozpraskaný do hvězdicovitého vzoru; u zralých plodnic to tak zůstává pouze uprostřed, kde je také tmavší. Směrem od středu je klobouk jemně, hustě, radiálně a zrnitě šupinatý, mezi šupinami prosvítá světlejší podklad.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny volné, tzn. nedosahující ke třeňi, bílé.

Třeň

Výška 10–15 cm, tloušťka 0,8–1,5 cm, válcovitý, u báze s hlízovitým zduřením (až 2,5 cm). Povrch hladký nebo mírně rýhovaný, barvy bledého, hnědého dřeva. Třeň je vláknitý a trubkovitý (uvnitř dutý) a lze jej z klobouku vytáhnout. Prsten výrazný, dvojitý, posuvný.

Dužnina

Bělavá, s mírně oříškovou chuťou. Žádné údaje o vůni ani o změnách barvy. Neochutnávejte dužninu neznámých hub.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy 13–16(–18) × 7–9,5(–11) µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, rostoucí v otevřených listnatých a jehličnatých lesích, na jejich okrajích a podél lesních cest.

Rozšíření. Evropský druh. V Polsku je zaznamenán po celé zemi; je poměrně vzácný, místy dosti hojný. Není na seznamu ohrožených druhů a v Polsku není právně chráněn.

Tvorba plodnic. Od srpna do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Větší plodnice, klobouk pokrytý tlustými, překrývajícími se, taškovitými šupinami.
• Macrolepiota excoriata (polsky: czubajka białotrzonowa) — Světlejší třeň a šupiny klobouku.
• Jedovaté druhy rodu Chlorophyllum — Podobají se bedlám a lze si je s nimi splést. Pokud si nejste jisti znaky (prsten, výtrusný prach, změny barvy dužniny), nesbírejte je.
• Bedličky (Lepiota) — Plodnice bývají menší; mezi bedličkami jsou jedovaté druhy, včetně smrtelně jedovatých. Bedla štíhlá má klobouk široký 5–12 cm a třeň vysoký 10–15 cm.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých zemích se pro tento druh dříve užíval výstižný lidový název bedla prsatá, který odkazuje na nápadně kuželovitě vyvýšený střed jejího klobouku a přímo překládá vědecké druhové jméno.
• Na území České republiky se vyskytuje poměrně roztroušeně, přičemž upřednostňuje především teplejší nížinné oblasti, světlé lesní lemy a prosluněné křovinaté stráně.
• Mezi českými houbaři často dochází k její záměně s mnohem hojnější bedlou vysokou, od které se odlišuje jemnějším šupinatěním klobouku a odlišnou strukturou třeně.