Mycena pura

Popis

Helmovka ředkvičková je malá, křehká houba s kloboukem širokým 2–6 cm a tenkým, dutým, křehkým třeněm. Mladé plodnice jsou lila nebo fialové, ale s věkem vyblednou a stávají se bělavými, nažloutlými, růžovými, hnědými, dokonce načervenalými, takže barva neumožňuje její rozpoznání. Lupeny jsou bělavé nebo šedavé, často s růžovým nebo fialovým nádechem a dužnina voní a chutná po ředkvičce.

Je velmi hojná: roste od jara do podzimu v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, v křovinách, na loukách a travních porostech.

Snadno ji lze splést s jedovatou helmovkou růžovou a s lakovkou ametystovou. Obsahuje muskarin, proto by se neměla sbírat k jídlu. Vůně po ředkvičce nestačí k tomu, aby byla houba považována za bezpečnou.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–6 cm; zpočátku klenutý až zvoncovitý, poté rozprostřený. Povrch holý. Mladé plodnice lila-fialové; s věkem se barva silně mění (bělavá, nažloutlá, růžovohnědá, načervenalá). Barva nestačí k určení druhu.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny mírně husté, k treňi připojené zubem, bělavé až šedavě bílé, často s růžovým nebo fialovým nádechem; poblíž třeně často spojené anastomózami (spojovacími žilkami).

Třeň

Výška 4–10 cm, tloušťka 0,4–0,6 cm, válcovitý, dutý, křehký. Povrch lesklý, hladký nebo s jemnými chloupky, bělavý nebo v barvě klobouku. Bez prstence.

Dužnina

Vodnatá, bělavá nebo šedavá. Vůně a chuť zřetelně ředkvičková. Nesmí se ochutnávat – druh je jedovatý.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy dlouze eliptické až téměř válcovité, slabě amyloidní nebo neamyloidní, hladké, 6–10 × 3–4 µm. Basidie 4výtrusé.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof. Kumuluje bór a tvoří slabou bioluminiscenci viditelnou v noci.

Rozšíření. Rozšířená, na všech kontinentem kromě Antarktidy. V Evropě severní hranice jejího rozšíření prochází Islandem a severní Skandinávií; ve střední Evropě patří k nejčastějším houbám, v Polsku je velmi hojná. Roste v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, v křovinách a také na loukách, úhorech a travních porostech. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od jara do podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Mycena rosea (helmovka růžová) — Jedovatá; často má stejné růžové zbarvení a je morfologicky velmi podobná. Nevyskytuje se v jehličnatých lesích; v listnatých lesích je těžké ji odlišit od M. pura. Vůně po ředkvičce je vodítkem, ale nesmí se testovat ochutnáváním.
• Mycena pelianthina (helmovka ostrolemá) — Má tmavší lupeny a tmavěji zbarvená ostří lupenů.
• Laccaria amethystina (lakovka ametystová) — Někdy zaměňovaná s helmovkou ředkvičkovou; podrobné rozdíly: nejsou data.
• Clitocybe nuda, Laccaria amethysteo-occidentalis, Mycena purpureofusca — Podobné; podrobné rozdíly: nejsou data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří helmovka čistá mezi velmi hojné druhy rostoucí v jehličnatých i listnatých lesích od nížin až do hor a nepodléhá žádné zákonné ochraně.
• Při houbaření v českých lesích bývá kvůli svému fialovému odstínu často zaměňována s lakovkou ametystovou nebo s helmovkou narůžovělou.