Pholiota squarrosa

Popis

Šupinovka kostrbatá roste v trsech, často velkých, na kmenech a u paty stromů. Klobouk o průměru 2–15 cm je okrový až hnědý a hustě pokrytý odstávajícími šupinami, stejně jako dolní část třeně. Lupeny jsou zpočátku žlutavé, pak rezavě hnědé, na třeni je vláknitý prsten a dužnina je žlutavá, s vůní a chutí připomínající ředkvičku.

Roste od června do listopadu, nejčastěji na oslabených nebo mrtvých listnatých stromech a v Polsku je běžná. Jako sekundární parazit způsobuje bílou hnilobu dřeva.

Lze ji zaměnit s václavkou, ale václavka má bílé výtrusy a jemné šupiny, které jdou snadno setřít. Šupinovka kostrbatá je považována za jedovatou: způsobovala otravy, zejména v kombinaci s alkoholem. Nesbírejte ji k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 2–15 cm (popisy uvádějí také 3–12 cm). Mladá vejčitá a uzavřená, pak polokulovitá, nakonec plochá; okraj zůstává dlouho podvinutý. Barva okrová, okrově hnědá až hnědá, uprostřed tmavší (popisy uvádějí také žlutohnědou až plavou). Povrch hustě pokrytý odstávajícími, dozadu zahnutými šupinami.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, přirostlé (někdy vykrojené nebo mírně sbíhavé), zelenohnědé nebo žlutavé pod závojem, poté rezavě hnědé.

Třeň

Výška 4–8 cm (popisy uvádějí také 4–12 cm), tloušťka do 12–15 mm, vláknitá, barvy klobouku, více méně stejné tloušťky. Částečný závoj tvoří silný, vláknitý prsten v horní části; nad prstenem je třeň hladký, pod ním pokrytý šupinami jako klobouk.

Dužnina

Žlutavá, při poškození nemění barvu. Chuť silná, po ředkviči (některé popisy: mírná, mírně po ředkviči); vůně popisována různě: česnek, citrón, ředkvička, cibule nebo tchoř. Neochutnávejte ji.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědý (skořicový až rezavě hnědý). Výtrusy hladké, elipsoidní, neamyloidní; velikost 6–8 × 3,5–4,4 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof a sekundární parazit (napadá poškozené nebo oslabené stromy), který způsobuje bílou hnilobu dřeva, jež může strom zničit během několika let. Roste v trsech na padlém dřevě nebo u paty živých listnatých stromů (bříza, habr, buk, jasan, topol, trnovník akát, vřes, jeřáb, lípa, dub), mnohem méně často jehličnatých (jedle, smrk).

Rozšíření. Severní a Střední Amerika (v Mexiku pouze v jehličnatých lesích), Evropa, Asie. V Polsku běžná. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu, od června do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Armillaria mellea (václavka obecná) — Výtrusný prach bílý (šupinovka kostrbatá má hnědý); václavka má pouze jemné šupiny, které jde snadno setřít prstem; plodnice méně masivní.
• Pholiota squarrosoides (šupinovka drsná) — Bledší okraj klobouku, klobouk lepkavý mezi šupinami, dužnina bílá, bez vůně, menší výtrusy; podle některých popisů roste pouze na mrtvém bukovém dřevě.
• Gymnopilus junonius (šupinovka nádherná) — Dužnina velmi hořká, klobouk a třeň bez šupin.
• Leucopholiota decorosa — Bílé, úzce přirostlé lupeny s jemně zubatými okraji; bílé, neamyloidní výtrusy.
• Pholiota aurivella, P. populnea, P. terrestris — Uváděny jako podobné; podrobné rozdíly – bez údajů.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří šupinatka kostrbatá k velmi hojně rozšířeným houbám, se kterými se lze setkat po celém území od nížinných městských parků až po horské lesy.
• Mezi českými houbaři bývá pro svůj typický růst v hustých trsech na dřevě stromů nejčastěji zaměňována za běžné václavky.