Pleurotus pulmonarius

Popis

Hlíva plicní má klobouk o průměru 5-12 cm, špatulovitý nebo mušlikovitý, bledý: krémový nebo bledě hnědý, s věkem šedohnědý. Lupeny jsou bělavé, husté a sbíhají hluboce na krátký, excentrický třeň, který je na bázi tenčí. Dužnina má jemnou vůni po anýzu.

Roste od června do října, obvykle v četných trsech na kmenech a větvích buků, dubů a jiných listnatých stromů, jak na mrtvém dřevě, tak na živých stromech. V Polsku je vzácná. Od hlívy ústřičné, která plodí v pozdním podzimu, se liší bledším kloboukem a letní dobou růstu.

Sbírají se pouze mladé plodnice, protože starší bývají často napadeny larvami hmyzu. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5-12 cm (některé popisy uvádějí 5-20+ cm), špatulovitý, u mladších ústřicovitý, klenutý, později široce klenutý až plochý; okraj podvinutý, zprohýbaný, někdy třepenitý. Měkký, tenkomasý, bledý: krémový, bledě hnědý, na okraji žloutnoucí, s věkem šedohnědý. K podkladu přirostlý postranně.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, úzké, pružné, sbíhající hluboce na třeň, nevětvené, běllavé nebo bledě krémové; při zasychání žloutnou. Mohou se na nich vyskytovat drobní brouci.

Třeň

Výška 1-6 cm, tloušťka 0,6-1,5 cm, excentrický, někdy postranní, kuželovitý (na bázi tenčí), hladký, běllavý povrch, na bázi plstnatý. Bez prstenu.

Dužnina

Zpočátku pružná a jemná, s věkem tvrdá, běllavá. Vůně neurčitá, příjemná, připomínající anýz; chuť nasládlá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý s fialovým nádechem (podle některých popisů bílý, šedavý nebo lilákový). Výtrusy válcovité, 7,5-11 × 3-4 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrofní a parazitická houba; roste na mrtvém dřevě a na živých stromech. Nejčastěji na kmenech a větvích buků, také dubů a jiných listnatých stromů; v západní Severní Americe také na jehličnanech.

Rozšíření. Vyskytuje se na všech kontinentech kromě Antarktidy a Afriky (některé popisy uvádějí široké rozšíření v mírných a subtropických lesích). V Polsku vzácná, na Červeném seznamu z roku 2006 se statutem V (zranitelný vyhynutím). Není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od června do října; obvykle v četných trsech, někdy jednotlivě. Preferuje teplejší počasí než P. ostreatus a objevuje se v druhé polovině léta.

S čím se dá zaměnit?

• Pleurotus ostreatus (hlíva ústřičná) — Plodí pouze v pozdním podzimu. Klobouk mnohem tmavší a větší, třeň méně vyvinutý (podle některých popisů má P. pulmonarius mnohem bledší a menší klobouky a lépe vyvinutý třeň).
• Crepidotus spp. (hlívenky) — Lupeny hnědojílovité barvy.
• Pleurotus populinus — Severoamerický druh, roste pouze na osikách a topolech (Populus).
• Clitocybe spp. (strmělky; některé jedovaté) — Při růstu na vrcholu dřeva může připomínat strmělku; podrobné rozdíly – bez dat.
• Lentinus sajor-caju — Komerční kmeny P. pulmonarius jsou někdy nesprávně identifikovány jako „Pleurotus sajor-caju“; L. sajor-caju má na třeňi prsten, P. pulmonarius holý třeň.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se hlíva plicní vyskytuje poměrně hojně v listnatých i smíšených lesích po celém území, přičemž na rozdíl od známější hlívy ústřičné vyrůstá už během teplých letních měsíců.
• Čeští houbaři ji v lesích často zaměňují právě za hlívu ústřičnou, od níž se v terénu liší světlejším zbarvením plodnic a znatelnou jemně anýzovou vůní dužniny.
• Na rozdíl od několika jiných vzácnějších dřevokazných hub není hlíva plicní v České republice zákonem chráněná a není vedena ani v národním Červeném seznamu jako ohrožený druh.