Pseudohydnum gelatinosum

Popis

Rosolovka rosolovitá (Pseudohydnum gelatinosum) je malá rosolovitá houba s jazykovitým nebo konzolovitým kloboukem, obvykle 2–7 cm širokým. Svrchní strana je bělavá, světle šedá nebo hnědavá, zrnitá nebo bradavčitá a dužnina je sklovitá a mírně průsvitná. Spodní strana je pokryta hustými, bělavými ostny dlouhými až 3 mm, což ji odlišuje od jiných rosolovitých hub. Třeň je krátký a připojený z boku, nebo chybí.

Roste v jehličnatých a smíšených lesích na mrtvém dřevě, nejčastěji smrku a borovice, obvykle ve shlucích, jejichž plodnice se překrývají jako šindele. Nejsnáze ji lze najít od léta do podzimu, i když se někdy objevuje také na jaře a v zimě. V Polsku je běžná.

Při určování druhu je nejdůležitější ostnitá spodní strana v kombinaci s rosolovitou konzistencí. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice tremeloidní, rosolovitá a velmi vodnatá; po vysušení se scvrkne na tenký lístek. Klobouk lopatkovitý, jazykovitý nebo konzolovitý, 1–8 cm široký (obvykle 2–7 cm). Svrchní povrch zrnitý nebo bradavčitý. Barva bělavá s namodralým nádechem, od bílé přes světle šedou až po hnědožlutou; vyskytují se také šedé nebo růžovohnědé exempláře na svrchní straně klobouku.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Ostnitý: husté, kuželovité ostny dlouhé až 3 mm, barvy plodnice (bělavé až světle šedé). Hymenofor pokrývá spodní stranu klobouku.

Třeň

Krátký, excentricky nebo postranně připojený; plodnice může být také přisedlá ze strany ke dřevu a třeň může chybět. U západoamerických forem je třeň často výraznější a vzpřímený. Bez prstenu.

Dužnina

Bělavá se světlým namodralým nádechem, rosolovitá, vodnatá, mírně průsvitná (sklovitá). Bez výrazné chuti a vůně. Dužninu neochutnávejte za účelem určení.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý (bezbarvý až bílý). Výtrusy téměř kulovité, hladké, 3,5–6,5 × 5–8,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof žijící na dřevě, rostoucí na mrtvém dřevě jehličnanů, obvykle smrku a borovice. Vyskytuje se v jehličnatých a smíšených lesích, obvykle ve skupinách několika plodnic rostoucích v překrývajících se patrech.

Rozšíření. Dříve byla považována za kosmopolitní; nedávné studie DNA naznačují, že druh v užším smyslu se vyskytuje v Evropě a severní Asii, zatímco na jiných kontinentech rostou podobné, ale odlišné taxony. V Polsku běžná. V Polsku není právně chráněna.

Tvorba plodnic. V Polsku nejčastěji od léta do podzimu; příležitostně také na jaře a v zimě a podle některých popisů lze plodnice nalézt po celý rok.

S čím se dá zaměnit?

• Hyalodon piceicola (ostnatka smrková) — Plodnice rozlehle rozprostřená, bez zřetelného klobouku; v Polsku uváděna pouze z Białowieżského pralesa.
• Jiné bílé a rosolovité houby vyskytující se v Polsku — Nemají ostnitý hymenofor, takže pokud zkontrolujete spodní stranu plodnice, neměly by být zaměněny s rosolovkou rosolovitou.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice se rosolovitá „kočičí jazýček“ nejčastěji objevuje v podhorských a horských smrkových lesích, například na Šumavě nebo v Beskydech. V nížinných lesích bez jehličnanů ji skoro nepotkáte.
• Typický český úkaz je, že roste na starých, vlhkých pařezech a ležících kmenech smrku, často v hustých skupinkách, kde se plodnice překrývají jako šindele. Ve smrkových lesích Česka tak patří k nenápadným, ale nezaměnitelným hostům trouchnivějícího dřeva.