Russula foetens

Popis

Holubinka smrdutá je velká holubinka s kloboukem širokým až několik centimetrů (přes deset), žlutohnědým nebo hnědavým, za vlhka slizkým a za sucha lesklým. Okraj klobouku je zřetelně rýhovaný. Lupeny jsou krémově nažloutlé, ve stáří hnědě skvrnité a u mladých plodnic často pokryté kapičkami. Třeň je tlustý, žlutavě bílý, na bázi rezavě skvrnitý a u starších plodnic uvnitř dutý.

Roste od července do září v listnatých i jehličnatých lesích, pod mnoha druhy stromů. V Polsku je hojný.

Nejlépe se pozná podle vůně: silné, nepříjemné a dusivé, připomínající hnijící zeleninu. Podobný Russula subfoetens (polsky: gołąbek niemiły) lze vzhledem těžko rozeznat, proto ho v případě pochybností nesbírejte k jídlu.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 7–15 cm (popisy uvádějí různá rozpětí, některé až do 10 cm); v mládí polokulovitý a velmi slizký, později plochý a rozevřený, uprostřed mírně propadlý. Barva žlutohnědá, medově žlutá až ochrově hnědá. Pokožka je za vlhka slizká, za sucha suchá a lesklá, lze ji oloupat až do 2/3 průměru klobouku. Okraj s hřebenitými rýhami.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, později řidší, široké až 14 mm; bledě krémově nažloutlé, později ochrově nažloutlé a hnědě skvrnité, u mladých plodnic často ronící kapičky.

Třeň

Výška 7–12 cm, tloušťka 2–3,5 cm, válcovitý, žlutavě bílý nebo žlutohnědě skvrnitý, na bázi rezavě skvrnitý. Zpočátku pevný a plný, ve stáří uvnitř dutý a rozdělený na přihrádky.

Dužnina

Bílá, ve třeni hnědnoucí, tuhá a kompaktní. Vůně silná, nepříjemná a dusivá (připomínající hnijící zeleninu a u starých plodnic také rybinu). Chuť nepříjemná, palčivá; dužnina by se neměla ochutnávat. Při poškození mění barvu poměrně rychle, zejména u mladých plodnic, na klobouku v bledě citrónovou a ve třeni v rezavou.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach krémový až bledě krémový. Výtrusy široce elipsoidní, pokryté kuželovitými, tupými bradavkami, zřídka spojenými hřebeny; 6,5–9,7(11.5) × 5,5–7,7(8.5) µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba, rostoucí na zemi. Pozorována pod jvory, břízou bělokorou, habry, buky, modříny, smrky, borovicemi, topoly, duby letními, jeřáby a lípami.

Rozšíření. Severní polokoule na všech kontinentech, na jižní polokouli pouze v Austrálii. V listnatých a jehličnatých lesích. V Polsku hojný. V Polsku není zákonem chráněný.

Tvorba plodnic. V Polsku od července do září.

S čím se dá zaměnit?

• Russula subfoetens (polsky: gołąbek niemiły) — Morfologicky může být k nerozeznání. Je menší a roste pouze v listnatých lesích; jeho vůně je méně odpuzující a chuť mnohem méně palčivá. S KOH nebo NaOH se zbarvuje do zlatova (holubinka smrdutá se zbarvuje do krémova). Liší se také mikroskopickými znaky.
• Russula pectinatoides (polsky: gołąbek przykry) — Holubinku smrdutou lze snadno odlišit podle slizkého klobouku a nepříjemné vůně.
• Russula illota (polsky: gołąbek brudny) — Holubinku smrdutou lze snadno odlišit podle slizkého klobouku a nepříjemné vůně.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých zemích si tato houba vysloužila trefná lidová pojmenování jako smrdutka nebo psí holubinka, což přímo odkazuje na její pronikavý pach, který lze v porostu často ucítit dříve, než ji houbař spatří.
• V České republice roste velmi hojně na celém území od nížin až do horských poloh, a to pod rozmanitými druhy listnatých i jehličnatých stromů.
• V českých lesích může dojít k její záměně za vzhledově podobnou holubinku vonnou, která má však charakteristické aroma připomínající hořké mandle.