Russula nigricans

Popis

Holubinka černající je velká, masitá a velmi tvrdá houba s kloboukem širokým 5–20 cm, uprostřed propadlým, s podvinutým okrajem. Zamlada je špinavě bílá, pak hnědne a nakonec černá. Tlusté, řídce uspořádané lupeny a třeň, který je krátký a plný, stářím rovněž tmavnou. Nejcharakterističtějším rysem je chování dužniny: při řezu nebo stlačení nejprve červená, poté šedne a černá.

Roste od července do listopadu v listnatých i jehličnatých lesích, a to i pod buky a jedlemi. V Polsku je poměrně hojná.

V terénu je snadno zaměnitelná za jiné holubinky, které při poškození černají, např. holubinku hustolupennou a holubinku černobílou. Sbírejte pouze mladé, pevné plodnice; starší mají vláknitou dužninu a bývají červivé. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 5–20 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); zamlada klenutý, později rozprostřený a uprostřed propadlý, s podvinutým okrajem; velmi tvrdý a tlustomasý. Barva se mění od bělavé nebo špinavě bílé přes olivově šedou a hnědou až po černou. Pokožka je mírně lesklá.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny velmi tlusté, křehké, řídké, deskovité, připojené nebo slabě přirostlé ke třeni. Zamlada bílé nebo krémové, stářím tmavnoucí do černa. Při poškození nejprve červenají, pak šednou a následně černají.

Třeň

Výška 2–8 cm, tloušťka 1–5 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); podsaditý, válcovitý, plný a velmi tvrdý, ve srovnání s jinými holubinkami krátký. Podobně jako klobouk mění barvu od bílé přes hnědou po černou; při stlačení červená.

Dužnina

Velmi tvrdá, bílá; při řezu nejprve červená (světle cihlově červená), poté šedne a černá, obvykle během zhruba 20 minut. Vůně slabá, mírně mdlá nebo ovocná (popisy se liší), chuť mírná. Dužnina by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy kulovité až široce obvejčité, 6–8 × 6–7 µm (popisy uvádějí mírně odlišná rozmezí), povrch jemně bradavičnatý se slabě vymezenou síťkou.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba rostoucí v listnatých i jehličnatých lesích, včetně výskytu pod buky a jedlemi; v popisech ze západní Evropy a Severní Ameriky hlavně pod jehličnany. Na starých plodnicích tohoto druhu občas parazitují houby rodů Asterophora a Nyctalis (v popisech jsou uváděny Nyctalis parasitica a Nyctalis asterophora).

Rozšíření. Evropa, Severní a Střední Amerika, dále Maroko, Korea, Japonsko a Austrálie. V Polsku poměrně hojná. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu (v Evropě hlavně koncem léta a na podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Russula densifolia (holubinka hustolupenná) — Hustěji uspořádané lupeny.
• Russula albonigra (holubinka černobílá) — Hustší lupeny, nahořklá mátová chuť; černá přímo, bez fáze červenání; vzácnější.
• Russula adusta (holubinka spálená) — V některých popisech: klobouk světlejší směrem k okrajům, dužnina při řezu červená, ale nečerná. Míra, v jaké se tyto dva druhy liší, je sporná.
• Russula acrifolia a Russula dissimulans — Při poškození rovněž červenají a poté černají; vyžadují porovnání mikroskopických znaků a chuti.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice je holubinka černající velmi hojným druhem a nepodléhá žádné zákonné ochraně, přičemž ji lze nalézt v lesích po celém území od nížin až do hor.
• V českých lesích dochází k časté záměně s příbuznou holubinkou hustolupennou, od níž se však bezpečně pozná podle mimořádně tlustých a nápadně řídkých lupenů.
• Ztvrdlé a zčernalé plodnice této holubinky v tuzemské přírodě často přetrvávají až do zimy a v českých lesích na nich pravidelně vyrůstá specializovaná parazitická houba rovetka cizopasná.