Russula ochroleuca

Popis

Holubinka hlínožlutá má klobouk široký 4–8 cm, matně žlutý, od žlutoochrové po citrónovou, ve vlhkém počasí lepkavý. Lupeny jsou křehké, bílé, s věkem krémovějící a tvořící ochrové skvrny. Třeň je bílý, často s ochrovým nádechem, pevný, a dužnina je bílá, u třeně šednoucí.

Roste od léta do podzimu v jehličnatých a smíšených lesích, nejčastěji pod smrky. V Polsku je velmi hojná a může být jedinou houbou nalezenou v hojném počtu, a to i v suchých létech.

Je těžké ji odlišit od podobných žlutých holubinek bez ověření chuti a stromu, pod kterým roste: Russula claroflava roste pod břízami, Russula solaris roste pod buky a má palčivou chuť a Russula fellea voní po pelargoniích a chutná palčivě. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–8 (10–12) cm; v mládí polokulovitý, později plochý, vlnitý a mírně ohrnutý, někdy mírně proláklý. Pokožka hladká, za vlhka lepkavá a za sucha suchá, lze ji oloupat do asi poloviny poloměru klobouku. Barva žlutoochrová až citrónová, matně žlutá. Okraj tupý, mírně podvinutý, u starších plodnic rýhovaný a hrbolatý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny křehké, u mladých plodnic mírně husté a později řidší; u třeně vykrojené nebo téměř volné (podle některých popisů také slabě přirostlé), na okraji zaoblené, někdy vidlicovité. Zpočátku bílé, pak bledě krémové až šedavě bílé, místy s ochrovými skvrnami.

Třeň

Výška 3–7 cm, tloušťka 1–2 cm, válcovitý, pevný, zpočátku plný, později vlněný (vatovitý). Povrch hladký, mírně lesklý, bílý, často s bledě ochrovým nádechem a může mít ochrové skvrny; s věkem šedne. Prstenec chybí.

Dužnina

Bílá nebo bělavá, u třeně šednoucí, poměrně měkká. Vůně velmi slabá. Chuť mírná, u většiny exemplářů snesitelně palčivá a někdy hořká nebo pálivá (zejména lupeny). Neochutnávejte dužninu pro určení, pokud si nejste jisti druhem.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý až bledě krémový. Výtrusy 8–10,5 × 7–8 µm, bradavčito-síťovité; bradavice velké, kuželovité, oka sítě úzká, místy otevřená; suprahilární skvrna zřetelná, amyloidní.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba. Nejčastěji roste pod smrky, méně často pod borovicemi a buky, ještě méně často pod jinými stromy; v jehličnatých, smíšených a listnatých lesích.

Rozšíření. Rozšířená v Evropě, nalezena také v Severní Americe (pod jehličnany, břízami a osikami v severních státech USA) a v Japonsku. Velmi hojná ve střední Evropě, místy hojná; roste i za sucha. Hojná v Polsku, nejčastěji se vyskytující ze žlutých holubinek. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu.

S čím se dá zaměnit?

• Russula fellea (holubinka žlučová) — Medově žlutá barva, vůně po pelargoniích, palčivá chuť; nejedlá. Okraj klobouku má barvu jen málo odlišnou od lupenů, zatímco u holubinky hlínožluté je rozdíl zřetelný.
• Russula claroflava (holubinka citrónová) — Roste pouze pod břízami; žádný z jejích exemplářů nemá palčivou chuť.
• Russula solaris (holubinka sluneční) — Palčivá chuť; roste pouze pod buky.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří holubinka hlínožlutá k vůbec nejběžnějším zástupcům svého rodu a lze ji nalézt téměř ve všech typech lesů od nížin až po horské polohy.
• Díky svému masovému rozšíření na celém českém území nefiguruje na Červeném seznamu hub České republiky a nepodléhá žádné zákonné ochraně.
• Méně zkušení houbaři v Česku ji v terénu často zaměňují za příbuznou holubinku žlučovou, která má velmi podobné zbarvení klobouku a roste na stejných stanovištích.