Sarcodon imbricatus

Popis

Lošák jelení má velký hnědý klobouk o průměru až 15–25 cm, pokrytý hrubými, tmavými šupinami uspořádanými jako střešní tašky. Ve stáří se střed klobouku propadá do tvaru nálevky a okraj se vlní. Spodní strana nemá ani lupeny, ani rourky, ale husté, křehké, šedohnědé ostny sbíhající po třeni. Dužnina je bílá až šedohnědá a voní kořenitě.

Roste od srpna do října v jehličnatých lesích, hlavně pod smrky, v horách a na kyselých nebo písčitých půdách, jednotlivě nebo ve skupinách. V Polsku je na Červeném seznamu jako druh ohrožený vyhynutím, ačkoli místně může být hojný; již není pod druhovou ochranou.

Od velmi podobného lošáka šupinatého (Sarcodon squamosus) se odlišuje hlavně místem růstu: pod smrkem, nebo pod borovicí. Druhy rodu Hydnellum mají obvykle menší klobouky, hořkou dužninu a barevné změny v třeni. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Tlustomasý, obvykle 6–25 cm v průměru (některé popisy uvádějí také maximum 15 nebo 30 cm). Plochě vypouklý, ve stáří nálevkovitý a vpadlý; okraj je zprvu podvinutý, později laločnatý a vlnitý. Barva nahnědlá s mírným načervenalým nádechem, nebo okrová. Povrch je pokrytý hrubými, tmavohnědými, soustředně uspořádanými šupinami, které se ve stáří zatmavují a odstávají vzhůru.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Místo lupenů nebo rourek jsou přítomny ostny dlouhé asi 0,5–1,5 cm, husté, měkké a křehké, sbíhající po třeni. Barva od bělavé a světle šedé po šedohnědou, ve stáří tmavnoucí.

Třeň

Válcovitý, 3–6 cm vysoký (podle některých popisů až 10 cm), 1–3,5 cm tlustý (až 4 cm), na bázi ztluštělý nebo zúžený, někdy excentrický. Zprvu bělavý, později šedý až hnědý; povrch je sametový nebo s přitisklými vlákénky. Bez prstenu.

Dužnina

Pevná, suchá, bělavá až okrová, ve stáří šedohnědá, na bázi třeně nahnědlá. Vůně kořenitá, chuť u mladých plodnic příjemná; starší mohou být poněkud hořké a vláknité. Syrovou dužninu by se nemělo ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědý. Výtrusy zaobleně kulovité, s četnými bradavkami, 6–8 × 5–5,5 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Půdní druh, roste jednotlivě nebo ve skupinách (někdy v kruzích) v jehličnatých lesích, hlavně v horských a podhorských smrčinách (podle některých popisů také pod jedlí), na kyselých a písčitých půdách, ojediněle na vápnitých. Popisy uvádějí rozdílné způsoby výživy (saprotrofní nebo mykorhizní).

Rozšíření. Rozšířen v Evropě a Severní Americe, zaznamenán také v Japonsku; exempláře z Britských ostrovů a Nizozemska se dnes řadí k druhu S. squamosus. V Polsku je na Červeném seznamu rostlin a hub (kategorie V – zranitelný), ačkoli v některých oblastech může být hojný. Do 9. října 2014 byl v Polsku přísně chráněn; nyní není pod druhovou ochranou a není na seznamu hub schválených k prodeji v Polsku.

Tvorba plodnic. V Evropě od srpna do října; v Severní Americe od července do září, a na západním pobřeží od září do prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Sarcodon squamosus (lošák šupinatý) — Jemnější, méně odstávající šupiny a obvykle menší plodnice; roste pod borovicemi. Morfologicky velmi podobná, proto je rozhodujícím znakem strom, pod nímž roste.
• Hydnellum scabrosum (ostnovec drsný) — Menší klobouk (do 12 cm) s jemnějšími, přitisklými šupinami; dužnina nahořklá, s modrozeleným odstínem na bázi třeně. Nejedlý. V Polsku chráněný (přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu – neberte ho.
• Hydnellum joeides (ostnovec fialový) — Také hnědý, ale dužnina po nakrojení pomalu fialoví. V Polsku chráněný (přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu – neberte ho.
• Sarcodon amarascens — Hořký a nejedlý; odlišuje se modročernou zónou v dužnině.
• Strobilomyces strobilaceus (šiškovec černý) — Shora podobný, s střapatým, šupinatým kloboukem, ale spodní strana se skládá z rourek s póry, ne z ostnů.
• Druhy rodu Hydnellum, chráněné druhy rodu Sarcodon (S. joeides, S. underwoodii, S. glaucopus, S. scabrosus) a Boletopsis grisea — Pozor: chráněné druhy (v Polsku přísná ochrana), nejsou zahrnuty v Atlasu. Druhy rodu Hydnellum mají tuhé, korkovité plodnice, často srostlé a obrůstající jehlice nebo větvičky; chráněné druhy rodu Sarcodon jsou menší, hořké, často s modrozelenou bází třeně; Boletopsis má místo ostnů póry. Při pochybnostech neberte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V češtině se houba jmenuje lošák šupinatý. Přívlastek „šupinatý“ odkazuje na hrubé tmavé šupiny na klobouku, které leží jako tašky na střeše.
• Slovo „lošák“ je v české mykologii název celého rodu Sarcodon. Tuto houbu s ostny na spodní straně klobouku si lidé proto nesplétají s „ježky“ rodu Hydnum, i když mají podobně ostnitý hymenofor.
• V Česku roste lošák šupinatý hlavně v kyselých jehličnatých lesích, zejména pod smrky v podhůří a v horách, například na Šumavě nebo v Krkonoších. V nížinách a v listnatých lesích ho najdete jen vzácně.