Scleroderma citrinum

Popis

Pestřec obecný je kulovitá nebo hlíznatá houba bez třeně, velká do 10 cm, s tlustou, tvrdou, slámově až okrově žlutou pokožkou pokrytou plochými bradavicemi. Vnitřek je zpočátku bělavý, velmi rychle se zbarvuje do žlutozelena a nakonec je černý s fialovým nádechem; zralá plodnice praská a uvolňuje hnědé výtrusy.

Roste od června do listopadu na zemi, na pískách a kyselých půdách, na okrajích lesů, v parcích, na pastvinách a v křovinách. V Polsku je hojný.

Někdy se zaměňuje za mladé pýchavky, které jsou uvnitř stejnoměrně bílé a měkké. Po rozříznutí plodnice má pestřec tvrdý vnitřek, který velmi rychle tmavne. V minulosti se mladé plodnice někdy používaly jako koření, ale jedná se o jedovatý druh. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Žádný klobouk: plodnice je bez třeně, nepravidelně kulovitá nebo hlíznatá, velká do 10 cm (výška do cca 6 cm), tvrdá a těžká, s tlustou okrovkou. Okrovka slámově žlutá, okrově žlutá až žlutohnědookrová, pokrytá plochými bradavicemi vysokými 1,5–4 mm a zvrásněná rýhami sbíhajícími se na bázi; pouze báze je hladká. K podkladu je připevněna provazci podhoubí.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Žádné lupeny ani rourky: výtrusorodá vrstva (gleba) se nachází uvnitř okrovky. U mladých plodnic bílá, brzy žlutozelenavá, nakonec černá s fialovým nádechem, rozdělená tenkými bílými vlákny. Po zralosti plodnice nepravidelně praská a uvolňuje výtrusy (bez jediného otvoru na vrcholu).

Třeň

Žádný třeň; na bázi hladká část, ze které vyrůstá provazec podhoubí.

Dužnina

Vnitřek tvrdý, kompaktní; gleba rychle tmavne (již v raném stádiu vývoje), na rozdíl od pýchavek, které zůstávají uvnitř dlouho bílé. Vůně silná, kořeněná, někteří ji popisují jako nepříjemnou. Chuť popsaná jako připomínající lanýže – nesmí se ochutnávat; neochutnávejte dužninu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusy kulovité, hnědé, se síťovitou ornamentikou, průměr 8–13 µm. Zralá gleba černofialová.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza se stromy). Roste na zemi, na pískách a kyselých půdách, na okrajích lesů, v parcích, na pastvinách, rašeliništích, kamenité půdě a v křovinách. Někdy cizopasí Pseudoboletus parasiticus.

Rozšíření. Rozšířená v Severní Americe, Evropě a Asii; vzácnější v Jižní Americe, Severní Africe a Austrálii. Hojná v Polsku. V Polsku není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od června do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Lycoperdon perlatum (pýchavka obecná) a Apioperdon pyriforme (pýchavka hruškovitá) — Pýchavky mají měkký vnitřek, dlouho bílý, a jediný otvor na vrcholu, kterým unikají výtrusy; pestřec má mnohem pevnější dužninu, tlustou okrovku a tmavou glebu mnohem dříve a praská nepravidelně, bez jediného otvoru.
• Calvatia gigantea (pýchavka obrovská) — Někdy zaměňována; pýchavka obrovská je mnohem větší a má měkký, bílý vnitřek. Podrobné rozdíly: žádné údaje.
• Scleroderma bovista (pestřec hlíznatý) — Má na bázi zřetelné, dobře vyvinuté podhoubí připomínající krátký kořen.
• Lanýže (Tuber) — Nezkušení sběrači si s ním pletou lanýže; podrobné rozdíly: žádné údaje.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém prostředí se pro pestřec obecný vžil název hadí vejce nebo lesní brambora, což odkazuje na jeho zemitý vzhled a pevnou kožovitou slupku.
• Na území České republiky je tento jedovatý druh velmi rozšířený a hojně roste od nížin až do hor, zejména v písčitých borech a na kyselých lesních půdách.
• V tuzemských lesích dochází k občasným záměnám s mladými pýchavkami, pestřec se však liší svou výrazně tuhou bradavičnatou okrovou kůrou a brzy tmavnoucím vnitřkem plodnice.