Sparassis crispa

Popis

Kotrč kadeřavý je velká, kulovitá houba připomínající květák nebo mořskou houbu: z jedné tlusté báze vyrůstá houština zvlněných, plochých, krémových nebo žlutavých laločků. Obvykle je široký 10–30 cm a jednotlivé exempláře mohou být mnohem větší. V mládí je bílý nebo krémový, s věkem tmavne do ochru a žlutohnědé barvy. Dužnina je vosková, bledá, s příjemnou, oříškovou vůní.

Roste na bázi kmenů a na kořenech jehličnanů, nejčastěji borovic, od léta do podzimu. Je parazitem a původcem hnědé hniloby dřeva, takže se nachází vždy u stromu, často hluboce prorostlý do substrátu. Jedna plodnice obvykle vyrůstá jednou za rok, ale na stejném stromě se může objevovat v následujících letech.

Nejlépe se zaměňuje s kotrčem štěrbákovým (Sparassis brevipes), který má širší, více listovité konce větví. Velká část údajů o jedlosti je založena na mladých, čerstvých exemplářích. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Typický klobouk chybí. Plodnice nepravidelně kulovitá, výška obvykle 5–20 cm, šířka 6–30 cm (některé popisy uvádějí až cca 24 cm), někdy větší. Z tlusté, masité báze vyrůstají listovité, zvlněné, různě srostlé větve s ozubenými okraji, které připomínají květák nebo lasagne. U mladých exemplářů bělavé, později žlutavé, krémové, ochrové nebo žlutohnědé. Mladé laloky tvrdé a gumovité, později měkké.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Hymenium pokrývá obě strany laločků plodnice; lupeny, rourky ani ostny chybí.

Třeň

Větve vyrůstají z tlusté, černobílé báze tněně, často hluboce prorůstající do substrátu (kořeny stromů).

Dužnina

Vosková, pružná, bílá. Obecné pravidlo: dužninu neznámých hub neochutnávejte).

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach ochrový až krémový. Výtrusy hladké, krátce elipsoidní až oválné, bledě žluté. Velikost: 5–7 × 3,5–7 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Parazit nebo saprotrof způsobující hnědou hnilobu dřeva. Roste na kořenech a na bázi kmenů jehličnanů, živých i mrtvých: nejčastěji borovic, méně často smrků, také douglasek, modřínů a dalších. U napadených stromů kmen hnije do výšky asi 3 m a strom vydává pach terpentýnu. Obvykle jedna plodnice za rok; na stejném stromě se plodnice objevují přerušovaně v následujících letech.

Rozšíření. Jehličnaté a smíšené lesy mírné Evropy (v boreálním pásmu chybí). V Polsku dříve považován za vzácný; Červený seznam 2006: R (potenciálně ohrožený), ačkoliv některé popisy uvádějí, že v Polsku je poměrně hojný. Do 9. října 2014 přísně chráněný, nyní vyškrtnutý ze seznamu chráněných hub (Dz.U. 2014 položka 1408) – bez právní ochrany. Nachází se na sezonech ohrožených druhů mimo jiné v Belgii, Estonsku, Litvě, Norsku a Lotyšsku.

Tvorba plodnic. Od července do listopadu; v Polsku hlavně na podzim (přesnější data chybí).

S čím se dá zaměnit?

• Sparassis brevipes (kotrč štěrbákový) (kotrč štěrbákový) — Vybledlejší, širší a více listovité konce větví; méně zvlněné, zónované laloky a přezky chybí.
• Sparassis radicata (Severní Amerika, možné synonymum) a S. spathulata — Severoamerické druhy; podrobné rozdíly – data chybí.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých lesích si tato houba vysloužila řadu lidových pojmenování, například beran, mozek nebo květák, což odkazuje na její nápadný zvlněný vzhled připomínající ovčí rouno.
• V České republice se nejčastěji objevuje v borových porostech na písčitém podloží, typicky v oblastech jako Třeboňsko či Polabí, kde vyrůstá u kořenů borovic.