Suillus luteus

Popis

Klouzek obecný (Suillus luteus) má kluzký, lepkavý, lesklý klobouk o průměru 4–12 cm, čokoládově hnědý nebo žlutohnědý, a citronově žluté rourky. Nejsnáze se pozná podle blanitého prstenu na třeni, zespodu hnědofialového, a podle hnědých zrníček nad prstenem.

Roste od května do podzimu pod borovicemi, často v mladých borových porostech, a v Polsku je velmi hojný. V teplém podzimu ho lze najít i v prosinci.

Od Suillus granulatus se odlišuje prstenem na třeni. Před zpracováním je třeba z klobouku sundat slizkou pokožku a mladé exempláře jsou lepší než staré, měkké a často červivé. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–12 cm, vzácně až 20 cm (popisy uvádějí různá rozpětí); mladé jsou polokulovité nebo kuželovité, později zploštělé. Barva čokoládově hnědá, kaštanová, rezavá, olivově hnědá nebo tmavě hnědá, někdy žlutohnědá. Pokožka holá, hladká, slizká, lepkavá, lesklá i za sucha, snadno se oddělující od dužniny.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky 3–12 mm dlouhé (popisy uvádějí různá rozpětí), citronově žluté, přirostlé až mírně sbíhavé; u mladých plodnic zakryté bílým blanitým částečným zákrovem. Póry drobné (asi 3 na mm u mladých, 1–2 u zralých), zpočátku okrouhlé a žluté, později hranaté a olivové až tmavě žluté; spolu s rourkami se snadno oddělují od dužniny.

Třeň

Výška 3–11 cm, tloušťka 1–3 cm, válcovitý, tvrdý a plný, světle žlutý, někdy s mírně ztluštělou bází, bez hlízy a pochvy. Charakteristický blanitý, převislý prsten: nahoře bělavý, zespodu hnědofialový; za vlhka rosolovitý. Nad prstenem má třeň hnědé žlázkaté tečky, pod prstenem je špinavě bílý, někdy se slizkými nahnědlými pruhy.

Dužnina

Bíložlutá až bílá, zpočátku pevná, později měkká, při poškození nemění barvu (podle některých popisů jen dole na třeni mírně hnědne). Chuť příjemná, vůně nevýrazná. Dužninu hub, o kterých si nejste jisti, byste neměli ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě okrový, okrový nebo hlinitě zbarvený (popisy uvádějí různé barvy). Výtrusy hladké, podlouhle elipsoidní, 7–11 × 2,5–4 µm (popisy uvádějí různá rozpětí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza), hlavně s borovicemi (lesní, černou, rumelskou P. peuce, v Severní Americe vejmutovkou a borovicí červenou); pionýrský druh vyskytující se v mladých porostech a v raných fázích sukcese, preferuje kyselé a chudé půdy. Produkuje siderofory; chrání borovice před toxicitou těžkých kovů.

Rozšíření. Celá severní polokoule v mírném pásu (původní v Eurasii od Irska po Koreu), zavlečený s borovicemi do obou Amerik, jižní Afriky, Austrálie a Nového Zélandu. V Polsku velmi hojný. Není právně chráněný.

Tvorba plodnic. Od května do podzimu; v teplém podzimu a na konci zimy byly pěkné exempláře nalezeny ještě v polovině prosince.

S čím se dá zaměnit?

• Suillus granulatus (klouzek zrnitý) — Bez částečného zákrovu a bez prstenu; mladé plodnice s mléčnými kapkami na pórech; dužnina nažloutlá.
• Suillus collinitus (polsky: maślak rdzawobrązowy) — Také pod borovicemi, ale klobouk je světlejší a nemá prsten.
• Suillus grevillei (klouzek sličný) — Roste pod modříny; klobouk žlutý.
• Gomphidius glutinosus (slizák mazlavý, mladé plodnice) — Shora podobný, ale pod kloboukem má lupeny, ne rourky.
• Suillus albidipes — Když se zákrov oddělí od třeně, mohou se plodnice S. luteus tomuto druhu podobat; S. albidipes nemá na třeni žlázkaté tečky.
• Suillus tridentinus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk oranžový až rezavý s tmavšími vlákny, póry oranžové; pod modřínem, hlavně na vápnitých půdách v horách. Nesbírejte.
• Suillus sibiricus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Klobouk žlutý s hnědavými skvrnami, třeň s hnědými tečkami; roste jen pod limbou (v Polsku v Tatrách). Nesbírejte.
• Suillus flavidus — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečná ochrana), není zahrnut v Atlasu. Drobný, světle žlutý, slizký, s rosolovitým prstenem; na rašeliništích pod borovicí, mezi rašeliníkem. Nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• Česky se hřib Suillus luteus běžně říká „klouzek obecný“ – název vychází z toho, že jeho slizká, lepkavá slupka klobouku je kluzká na dotek.
• V České republice roste klouzek obecný nejčastěji v borových lesích a v mladých borových kulturách, především na písčitých půdách, kde bývají borovice zastoupeny hojněji.
• V Česku patří klouzek obecný mezi běžné a hojné houby a nepatří mezi ohrožené druhy – v Červeném seznamu hub se nevede jako ohrožený.