Xerocomus subtomentosus

Popis

Hřib plstnatý má klobouk široký 3–10 cm, sametový, matný, nejčastěji olivově hnědý, který v suchém počasí praská v políčka a odhaluje žlutou dužninu. Naspodu jsou velké, úhlové, žluté póry, které po poškození obvykle nemění barvu. Třeň je štíhlý, žlutohnědý, bez prstenu a na bázi má bílá podhoubí.

Roste v listnatých i jehličnatých lesích, houštinách, méně často v parcích, nejčastěji pod duby, ale také habry a buky. V Polsku je hojný.

Je velmi snadné si ho splést s hřibem žlutomasým a dalšími podobnými druhy; houbaři jim všichni často říkají „zajączki“. Pokud si nejste jisti druhem, nesbírejte ho ani nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–10 cm (výjimečně až 20 cm); v mládí polokulovitý, ve stáří zploštělý, okraj dlouho podvinutý. Pokožka sametová nebo plstnatá, matná, nelze ji oloupat; v suchém počasí praská v políčka. Barva nejčastěji olivově hnědá, někdy žlutohnědá nebo šedohnědá; formy: světle žlutá (var. luteolus), červenohnědá (var. rubrotinctus).

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rurky 5–20 mm, žluté, s věkem zelenavě žluté až olivově hnědé, zpočátku připojené a mírně sbíhavé, později volné. Pory velké, úhlové, nepravidelné, světle žluté pak zelenavě žluté; po poškození nemění barvu (podle některých popisů mohou mírně modrat), u starších mohou šednout.

Třeň

Výška 5–13 cm, tloušťka 1–3 cm, štíhlý, válcovitý, plný, dole ztenčený, nahoře zářez. Barva žlutá až žlutohnědá nebo červenohnědá; mohou být přítomny podélné tmavší proužky nebo síťovaný vzor s velmi protáhlými oky. Bez prstenu. Vlákna podhoubí na bázi třeně jsou bílá – důležitý identifikační znak.

Dužnina

Bílá nebo krémová se žlutým nádechem, nad rurkami tmavší. V klobouku měkká, masitá, při stisknutí modrá (podle některých popisů); ve třeni vláknitá, tvrdá, v dolní části růžová nebo červená. Vůně je někdy nepříjemná, na bázi připomínající jodoform (podle některých popisů chuť a vůně slabá). Dužninu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach hnědoolivový až olivově hnědý. Výtrusy velké, vřetenovité až elipsoidní, 10–15 × 4–5.5 µm. Pod SEM je na povrchu vidět ornamentika.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba s širokou škálou stromů; hlavně s duby, méně často s habry a buky, v mediteránních zemích s jedlým kaštanem; podle některých popisů také s jehličnany a vřesy.

Rozšíření. Rozšířená na severní polokouli (Eurasie, Severní Amerika; podle některých popisů také Austrálie), v jižní prakticky chybí. Hojná v Polsku, v jehličnatých a listnatých lesích, houštinách, méně často v parcích. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Žádná jednoznačná data (podle některých popisů podzim); v Polsku obvykle léto–podzim.

S čím se dá zaměnit?

• Xerocomellus chrysenteron (hřib žlutomasý) — Více popraskaný klobouk, bledší póry a načervenalý nádech na třeni.
• Xerocomus ferrugineus (hřib hrubě síťovaný) — Olivově hnědý klobouk; podhoubí na bázi třeně žluté, kdežto u hřibu plstnatého je bílé. Roste pod jehličnany.
• Xerocomellus pruinatus (hřib sametový) — Póry při stisknutí modrají.
• Imleria badia (hřib hnědý) — Širší třeň, tmavší klobouk za vlhka lepkavý, jemnější póry, které při stisknutí modrají.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice patří hřib plstnatý k hojně se vyskytujícím druhům od nížin až do horských poloh a nepodléhá zde žádné zákonné ochraně ani zařazení na Červený seznam.
• Čeští houbaři jej v terénu velmi často zaměňují za blízce příbuzný hřib osmahlý nebo za suchohřib žlutomasý, kterému se v lesích běžně přezdívá babka.
• V českém lidovém názvosloví si tato houba vysloužila pojmenování jako kožák či sametníček, což přímo odkazuje na matnou a plstnatou strukturu jejího klobouku.