Amanita pantherina

Popis

Muchomůrka tygrovaná má hnědý klobouk, obvykle 4–12 cm v průměru, pokrytý bílými šupinami, s výrazně rýhovaným okrajem. Lupeny jsou bílé a volné, a bílý třeň má hladký, blanitý prstenec a malou hlízku s několika prstenci na bázi. Dužnina je bílá a při poranění nemění barvu.

Roste od června do října, hlavně v listnatých lesích, méně často v jehličnatých, jednotlivě nebo v malých skupinách. V Polsku je běžná.

Nejčastěji se zaměňuje s muchomůrkou růžovkou a muchomůrkou šedivkou; odlišuje se hladkým prstenem, prstencovitou bází, rýhovaným okrajem klobouku a absencí červenání dužniny. Je to jedovatá houba, podle zdrojů více než muchomůrka červená. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 4–12 cm (popisy uvádějí také 5–18 cm); v mládí kulovitý nebo polokulovitý, poté klenutý až plochý. Barva šedohnědá, hnědá nebo hnědožlutá, v horách někdy černohnědá. Pokrytý bílými, snadno smývatelnými zbytky závoje (plachetky), pokožka se snadno slupuje, za vlhka lepkavá. Okraj výrazně rýhovaný – znak, který ji odlišuje od muchomůrki růžovky a muchomůrky šedivky.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny husté, bílé (podle některých popisů věkem šednoucí), u třeně volné, nepřirostlé.

Třeň

Výška 5–15 cm, tloušťka 1–2 cm (popisy uvádějí také 0,6–3 cm); bílá, v mládí tlustá a masitá, poté štíhlá, válcovitá, uvnitř dutá. Báze s malou hlízkou, zakončenou několika prstenci (límcovitá, prstencovitá pochva v horní části hlízky, bílá, podle některých popisů věkem šednoucí) – znak odlišující ji od podobných muchomůrek. Prstenec blanitý, hladký (nerýhovaný), u starších plodnic mizící.

Dužnina

Bílá, křehká, při poranění nemění barvu (nečervená, na rozdíl od muchomůrky růžovky). Vůně mírně ředkvová nebo jako syrový brambor, chuť mírná, nasládle mdlá. Chuť se nesmí zkoušet; neochutnávejte dužninu této ani žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy hladké, široce elipsoidní až elipsoidní, vzácně kulovité, neamyloidní; velikost 9–12 × 7–9 µm (popisy uvádějí také 8–14 × 6–10 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Ektomykorhizní houba, vázaná na stromy; roste v listnatých lesích (zejména pod buky), méně často v jehličnatých, vzácně na loukách; jednotlivě nebo v malých skupinách, v nížinách i v horách.

Rozšíření. Celá severní polokoule v mírném pásmu; na jižní polokouli v Austrálii a – zavlečená se stromy – v Jižní Africe. V Polsku považovaná za běžnou (v evropském měřítku někdy popisovaná jako ne moc běžná). Není právně chráněna.

Tvorba plodnic. Od června do října (popisy uvádějí také: pozdní léto a podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Amanita rubescens (muchomůrka růžovka) — Dužnina při poranění červená, prstenec je rýhovaný (na horní straně), klobouk má červený nádech a nerýhovaný okraj a hlízka má jiný tvar (bez okrajových prstenců pochvy).
• Amanita excelsa (muchomůrka šedivka) — Prstenec rýhovaný, tvar hlízky jiný, okraj klobouku není výrazně rýhovaný.
• Amanita franchetii (muchomůrka Franchetova) — Prstenec na třeni žlutý.
• Macrolepiota procera (bedla vysoká) — Bedla vysoká se s ní někdy zaměňuje; bedla má pohyblivý dvojitý prstenec a hadovitý vzor na třeni a nemá pochvu ani hlízku.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českém lidovém názvosloví se této houbě běžně přezdívá „tygrovka“ a ve starší české mykologické literatuře byla uváděna také pod názvem muchomůrka panterová.
• V České republice se vyskytuje hojně od nížin do podhůří, přičemž se v lesích objevuje především v teplejších oblastech pod duby, buky a borovicemi.
• Při sběru v českých lesích bývá nejčastěji zaměňována s muchomůrkou šedivkou nebo růžovkou, od kterých se spolehlivě pozná podle rýhovaného okraje klobouku a hladkého prstenu bez svislých rýh.