Boletus aereus

Popis

Hřib bronzový (Boletus aereus) je velký, podsaditý hřib s tmavým, sametovým kloboukem, obvykle 15–20 cm v průměru, v barvách od tmavě hnědé po nachově hnědou, často s měděnými skvrnami. Spodní strana je tvořena drobnými póry, zprvu bílými, které se s věkem mění na žluté a poté zelené. Třeň je tlustý, soudkovitý, hnědavý, pokrytý tmavou síťovitou kresbou. Bílá dužina příjemně voní po ořechách a při krájení nemění barvu.

Roste v teplých listnatých lesích a parcích, pod duby, buky a kaštanovníky jedlými, od května do září. V Polsku je velmi vzácný a je uveden v Červeném seznamu jako ohrožený druh.

Nejsnáze se zaměňuje s jinými hřiby ze skupiny hřibů smrkových. Hřib dubák má světlejší klobouk a výraznější, světlou síťovitou kresbu na třeni, zatímco hřib smrkový je světlejší a má třeň bez tmavé síťovité kresby. Pokud si nejste jisti druhem, houbu nesbírejte a nejezte.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr obvykle 15–20 cm, až 30 cm (zaznamenány byly i exempláře až 40 cm); tlustý, masitý, někdy vrásčitý. V mládí polokulovitý, poté vypuklý, nakonec plochý. Povrch suchý, zprvu lehce sametový, později hladký a lysý, někdy popraskaný. Barva tmavě hnědá, kaštanově hnědá, šedohnědá nebo nachově hnědá, často s měděnými, zlatavými nebo olivovými skvrnami.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Rourky dlouhé až 3 cm, snadno se oddělující od dužiny klobouku; u mladých plodnic bílé nebo krémové, u starších nažloutle olivové až olivově zelené. Póry drobné, kulaté, v mládí bělavé, s věkem se mění na nažloutlé až zelenožluté; při poškození mohou zvinutět (popisy se v barevné změně liší).

Třeň

Výška 5–15 cm, tloušťka 2–5 cm, obvykle kratší než průměr klobouku. U mladých plodnic soudkovitý a naduřelý, později kyjovitý nebo válcovitý, k bázi zúžený. Barva od bělavé přes světle hnědou a kaštanovou až po červenohnědou, pokrytý hnědavou nebo stejnobarevnou síťovitou kresbou. Bez prstenu.

Dužnina

Bílá, hnědavá pouze pod pokožkou klobouku; zprvu velmi pevná, později měkčí. Na vzduchu nemění barvu. Vůně houbová, výrazná, připomínající lískové ořechy; chuť mírná, lehce nasládlá.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach olivový až olivově hnědý. Výtrusy hladké, vřetenovité, obvykle 13–16 × 4–5 µm (popisy uvádějí širší rozpětí, až 10,5–19 × 4–7 µm).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Mykorhizní houba (ektomykorhiza) s listnatými stromy a keři, zejména s duby (včetně dubu korkového), buky a kaštanovníkem jedlým, a také s planikou, vřesem a cisty; preferuje kyselé půdy. Druh milující teplo; plodnice se nejčastěji objevují v horkých obdobích léta a podzimu. Roste také podél cest a v parcích.

Rozšíření. Evropa (hlavně Středomoří a jihovýchodní oblasti; jinde vzácný), severní Afrika; podle některých popisů také Severní Amerika, Korea a Japonsko, ačkoli novější molekulární studie ukazují, že asijské a některé severoamerické hřiby jsou jiné druhy. V Polsku velmi vzácný, v Červeném seznamu rostlin a hub Polska s kategorií E (ohrožený, kriticky ohrožený); je také uveden v červených seznamech mimo jiné v České republice, Německu, Dánsku, Litvě, Norsku a Nizozemsku. V Polsku není právně chráněn (Dz.U. 2014 poz. 1408).

Tvorba plodnic. Od května do září (ve středomořských oblastech také na podzim a místy dokonce v zimě).

S čím se dá zaměnit?

• Boletus reticulatus (hřib dubák) — Světlejší, často popraskaný klobouk bez kaštanově hnědých a černavých odstínů; světlejší třeň s výraznější, bělavou síťovitou kresbou, často sahající až k bázi.
• Boletus edulis (hřib smrkový) — Světlejší klobouk, za mokra lepkavý; světlejší třeň s ostrou, bílou síťovitou kresbou. Roste později v sezóně, při nižších teplotách, hlavně pod smrky. Mikroskopicky má rosolovatějící konce hyf pokožky klobouku.
• Boletus pinophilus (hřib borový) — Roste pod jehličnany, hlavně pod borovicí lesní; klobouk červenohnědý. Mikroskopicky má více naduřelé, kyjovité až vřetenovité konce hyf pokožky klobouku.
• Butyriboletus regius (hřib královský) — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku přísně chráněný), nezahrnutý v Atlasu. Klobouk růžový až růžovočervený, rourky a póry jasně žluté, třeň žlutý s jemnou žlutou síťovitou kresbou, dužina žlutá. Nesbírat.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České jméno hřib bronzový odkazuje na barvu klobouku: tmavě hnědá, někdy s bronzovým až měděným nádechem.
• V Česku je to vzácný teplomilný druh, který roste hlavně v teplých nížinách a pahorkatinách, například na jižní Moravě nebo ve středních Čechách, nejčastěji v dubových lesích a jejich okolí. Patří mezi houby uváděné v Červeném seznamu hub České republiky.