Galerina marginata

Popis

Čepičatka jednobarvá je malá, nenápadná „malá hnědá houba“ s kloboukem o průměru 1–6 cm, který je za sucha bledě béžový nebo žlutoochrový a po dešti ochrově hnědý nebo červenohnědý, s prosvítajícími rýhami. Má rezavě hnědé lupeny, tenký dutý třeň s křehkým prstenem (často mizejícím) a tmavší bází.

Roste v trsech na mrtvém dřevě, převážně na bucích v nížinách a smrcích v horách, od srpna do prvních mrazů. Je hojná.

Snadno ji lze splést s druhy rostoucími na dřevě, zejména s opeňkou měnlivou, penízovkou sametonohou a václavkou. Obsahuje amatoxiny, stejný jed jako muchomůrka zelená.

Malé, hnědé houby rostoucí v trsech na dřevě nesbírejte, pokud si stoprocentně nejste jisti druhem; jed nelze v kuchyni odstranit.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 1–6 cm. Zpočátku polokulovitý nebo klenutý s podvinutým okrajem, poté klenutý a plochý, obvykle s tupým širokým hrbolem. Silně hygrofánní: za sucha bledě béžový až žlutoochrový, za vlhka ochrově hnědý nebo červenohnědý; schne od středu. Za vlhka je viditelné radiální rýhování. Povrch hladký, vlhký nebo mírně lepkavý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny mírně vyklenuté, úzké a husté, široce přirostlé k třeni nebo mírně sbíhavé (také popisované jako vykrojené se zubem); zpočátku ochrově hnědé, poté rezavě hnědé (skořicové), ostří bledší.

Třeň

Výška 2–8 cm, tloušťka 0,1–0,9 cm, válcovitý, uvnitř dutý (v mládí plný). Prsten blanitý v horní části třeně, křehký – u starších plodnic často mizí a zanechává prstennou zónu. Nad prstenem ochrově a moučně poprášený, pod ním hnědavý, s podélnými stříbřitě bílými vlákny, na bázi tmavší (od olivově hnědé po černou). Pod prstenem bez šupin.

Dužnina

Bledě ochrová v klobouku, umbrově hnědá ve třeni. Chuť a vůně moučná, s nádechem ředkvičky. Nikdy se nesmí ochutnávat; neochutnávejte dužinu žádné podezřelé houby.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach rezavě hnědý. Výtrusy eliptické až vejčité, povrch drsný nebo vrásčitý, bradavčitý, s výtrusnou skvrnou; 7–11 × 4–6 µm (popisy uvádějí různá rozmezí).

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof na dřevě mrtvých stromů, také na pohřbeném dřevě (což budí dojem, že roste na zemi) a na opadance. Starší atlasy uváděly pouze jehličnaté dřevo, což není pravda: v horách často pod smrky, v nížinách hlavně na bukovém dřevě. Roste v trsech. Má mnoho enzymů, které štěpí lignocelulózu.

Rozšíření. Rozšířená na severní polokouli (Evropa, Asie, Severní Amerika), také v Austrálii a Antarktidě. Hojná ve střední Evropě, včetně Polska. Není zákonem chráněná.

Tvorba plodnic. Od srpna do prvních mrazů (popisy uvádějí také: od léta do podzimu).

S čím se dá zaměnit?

• Kuehneromyces mutabilis (opeňka měnlivá) — Skořicové lupeny, černohnědé šupinky na třeni pod prstenem, větší klobouk (do 6 cm), kořenitá vůně, husté trsy; bezpečná identifikace vyžaduje odborníka, protože záměna je snadná a výtrusy opeňky jsou hladké.
• Flammulina velutipes (penízovka sametonohá) — Tmavý, sametový třeň bez prstenu; lupeny bílé až bledě žluté, výtrusný prach bílý.
• Armillaria mellea (václavka obecná) — Někdy zaměňována; podrobné rozdíly – žádná data.
• Hypholoma capnoides, Psilocybe spp., Conocybe filaris — Je poukazováno na povrchní podobnost (také s halucinogenními houbami a dalším jedovatým druhem s amatoxiny); podrobnosti – žádná data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V České republice byla dlouhou dobu známa pod českým jménem čepičatka jehličnanová, mykologické výzkumy však ukázaly, že se v tuzemsku zcela běžně vyskytuje také na tlejícím dřevě listnáčů, zejména buků.
• V českých lesích bývá často zaměňována s opeňkou měnlivou nebo s trsy václavek, se kterými může vyrůstat v těsné blízkosti přímo na témže kmeni či pařezu.
• V Česku tento druh nepodléhá zákonné ochraně a není zařazen ani do národního Červeného seznamu hub, jelikož se na našem území vyskytuje zcela běžně od nížin až po horské polohy.