Hericium cirrhatum

Popis

Korálovec větvitý (Hericium cirrhatum) tvoří velké, konzolovité plodnice o šířce až 30 cm, složené z několika až kolem tuctu vlnitých, lasturovitých laloků uspořádaných v patrech nebo se překrývajících jako střešní tašky. Ze spodní strany každého laloku visí husté, bělavé ostny dlouhé 0,5–1,5 cm, připomínající rampouchy. Mladé plodnice jsou krémově bílé, s věkem žloutnou a hnědnou. Svrchní strana je drsná, bradavčitá nebo pokrytá nevyvinutými ostny.

Roste na odumřelém dřevě listnáčů, nejčastěji buku, ve starých listnatých a smíšených lesích, od června do listopadu. V Polsku je vzácný a je uveden na Červeném seznamu v kategorii V (zranitelný). Na dané lokalitě se může objevit jen po několik let.

Od Hericium coralloides se liší tím, že není keřovitě větvený, ale skládá se z konzolovitých laloků, a od lošáků (Hydnum) tím, že roste na dřevě a má drsnou, nikoli hladkou svrchní stranu. Katalog uvádí tento druh jako nejedlý a vzhledem k jeho vzácnosti je lepší nechat jej v lese.

Poznávací znaky

Klobouk

Plodnice o šířce až 30 cm, složená z mnoha lasturovitých, vějířovitých, nepravidelných a vlnitých laloků (každý široký 3–8 cm, podle některých popisů 5–10 cm, tlustý 2–3 cm), srostlých u báze na společném tlustém třeni nebo přisedlých bez třeně; laloky jsou uspořádány ve shlucích, někdy se překrývají jako střešní tašky. Zpočátku vypouklé, poté ploché až mírně vkleslé, s věkem zvlněné. Okraj ostrý, často zvlněný nebo podvinutý. Svrchní strana bradavčitá nebo pokrytá nevyvinutými, sterilními, nevyčnívajícími ostny a šupinami. Mladé plodnice jsou bělavě krémové, poté nažloutlé, nakonec žlutohnědé nebo okrové.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Ostnitá. Ostny husté, svislé, bělavé, dlouhé 5–15 mm, visí ze spodní strany laloků jako rampouchy a tvoří patra.

Třeň

Pravý třeň chybí, nebo je jen tlustý, krátký společný třeň, na kterém laloky srůstají. Prsten chybí.

Dužnina

Barvy klobouku nebo o něco světlejší, krémová; měkká, tlustá, masitá a křehká v mládí, později poněkud vláknitá a s věkem tuhnoucí. Vůně mladých plodnic je příjemná, nasládlá a ovocná; u starších může být velmi nepříjemná. Chuť mírná. Dužinu je třeba neochutnávat za účelem určení.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach bílý. Výtrusy kulovité nebo elipsoidní, hladké, amyloidní, 3,5–4,5 × 3–4 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Saprotrof, někdy parazit; způsobuje bílou hnilobu dřeva. Roste na odumřelých stojících listnatých stromech, padlých kmenech a pařezech, nejčastěji na buku (Fagus sylvatica), a také na dubu, habru, bříze, topolu, javoru klenu, jasanu a jilmu. Příležitostně se vyskytuje na dosud živých stromech. Dává přednost starým, dobře zachovaným listnatým a smíšeným lesům. Plodnice rostou jednotlivě nebo v malých skupinách, ve kterých mohou srůstat; na dané lokalitě se obvykle objevují jen po několik let.

Rozšíření. Zaznamenán v Severní Americe, Evropě, Asii (včetně Japonska) a Austrálii. V Evropě rozšířen od Středomoří po severní Skandinávii, ale nikde není hojný. V Polsku vzácný, uveden na Červeném seznamu rostlin a hub Polska v kategorii V (zranitelný); v Polsku není druhově chráněn. Je také na červených seznamech mnoha evropských zemí (včetně Německa, Spojeného království, Dánska, Nizozemska a Bulharska).

Tvorba plodnic. Od června do listopadu (popisy uvádějí různá rozmezí: červen–říjen a červenec–listopad).

S čím se dá zaměnit?

• Hericium coralloides (korálovec bukový) — Plodnice keřovitě větvená, s dlouhými visícími ostny na větvích, nikoli složená z vodorovných, lasturovitých laloků s ostny na spodní straně.
• Hericium erinaceus (korálovec ježatý – lví hříva) — Plodnice více kulovitá, s výrazně delšími ostny, bez konzolovitých laloků.
• Hydnum repandum a Hydnum rufescens (lošáky) — Mají hladký klobouk, nikoli bradavčitý nebo pokrytý sterilními ostny; ostny jsou pouze pod kloboukem, roste ze země na třeni.
• Hericium flagellum (korálovec jedlový) — Pozor: podobný chráněný druh (v Polsku částečně chráněný), není zahrnut v Atlasu. Větvená bílá plodnice s ostny visícími z konců větví, velmi podobná korálovci bukovému; roste na odumřelých kmenech a pařezech jedlí. Nesbírejte.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V Česku se Hericium cirrhatum nazývá ježovka větevnatá nebo též ježovka etážovitá; jméno odkazuje na patrovité, taškovitě se překrývající plodnice, z jejichž spodní strany visí jehlicovité ostny.
• Je to vzácný druh starých, přirozených listnatých a smíšených lesů, vázaný především na odumřelé dřevo buku, takže se vyskytuje převážně v dochovaných pralesovitých a starých bukových porostech.
• Ježovka etážovitá se v Česku řadí mezi druhy zapsané v Červeném seznamu hub a bývá považována za indikátor zachovalých, dlouhodobě nenarušených lesů s dostatkem tlejícího dřeva.