Lactarius deliciosus

Popis

Ryzec pravý, v polštině známý jednoduše jako rydz, má klobouk široký 4–12 cm, masově červený nebo oranžový, s výraznými soustřednými pásky; u starších exemplářů nálevkovitý s podvinutým okrajem. Oranžové lupeny a mléko při poškození nebo časem zezelenají a třeň je krátký, jamkatě skvrnitý a uvnitř dutý.

Roste od srpna do listopadu pod borovicemi, v jehličnatých lesích a mladých porostech na písčitých půdách. V Polsku je hojný.

Od podobných ryzců se liší stanovištěm pod borovicí, zřetelným páskováním klobouku a zelenajícím mlékem a dužninou. Ty s bílým mlékem jsou ryzec kravský nebo ryzec modřínový, které by se neměly sbírat k jídlu. Všechny druhy ryzců pravých je těžké rozeznat pouze podle vzhledu, proto věnujte pozornost stromu a barvě mléka.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr 3–20 cm (popisy uvádějí různá rozmezí); mladé klobouky klenuté s podvinutým okrajem, poté mírně vyduté s mělkou propadlinou, u starých nálevkovité. Barva dužnino-červená nebo v odstínech oranžové (podle některých popisů mrkvově oranžová), někdy s nádechem zeleni. Povrch soustředně zónovaný, někdy jamkatě skvrnitý, za vlhka slizký nebo lepkavý.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny oranžově žlutavé, podobné barvy jako klobouk, různě dlouhé, husté, přímé připojené nebo mírně sbíhavé, tenké a křehké. Při poškození zelenají.

Třeň

Délka 2–8 cm (popisy uvádějí různá rozmezí), tloušťka 1–2,5 cm; barvy klobouku nebo světlejší, s tmavšími jamkovitými skvrnami. Válcovitý, nejprve plný, poté dutý, u báze zúžený; nasáklý mlékem. Bez prstenu nebo pochvy.

Dužnina

Světle oranžová, kompaktní, u zralých plodnic křehká, s nepravidelným lomem (kulovité buňky, sférocysty). Při poškození zelená. Mléko jasně oranžové, na vzduchu světlejší, podle některých popisů rovněž zelená; mírné chuti s hořkou pachuťovkou. Dužnina mírně hořká a palčivá, vůně nasládlá, ovocná. Dužnina hub, si nejste jisti, by se neměla ochutnávat.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach světle ochrový nebo krémový (popisy uvádějí různé barvy). Výtrusy široce oválné, 7,1–9,1 × 6–7,5 µm, s bradavkami spojenými sítí spojů různé tloušťky.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Pozemní mykorhizní houba (ektomykorhiza), hlavně s borovicemi (Pinus sp.); v jehličnatých lesích a mladých porostech, na písčitých a kyselých půdách.

Rozšíření. Severní polokoule v mírném pásmu; přirozeně v Evropě (včetně mediteránní oblasti), zavlečená s borovicemi mimo jiné do Chile, Austrálie, na Nový Zéland a do Jižní Afriky. V Polsku hojný. Není právně chráněný.

Tvorba plodnic. V Polsku od srpna do listopadu.

S čím se dá zaměnit?

• Lactarius deterrimus (ryzec smrkový) — Roste výhradně pod smrky; mléko se po asi 30 minutách mění na červenofialové.
• Lactarius salmonicolor (ryzec lososový) — Roste pod jedlemi; při poškození nikdy nezelená.
• Lactarius semisanguifluus (ryzec proměnlivý) — Klobouk více olivově zelený; mléko při zasychání vínově červené.
• Lactarius sanguifluus (ryzec krvavý) — Mléko vínově červené, lupeny podobně mírně zbarvené.
• Lactarius porninsis (ryzec modřínový) — Roste výhradně pod modříny; mléko bílé; podle některých popisů mírně jedovatý.
• Lactarius torminosus (ryzec kravský) — Chlupy na okraji klobouku, palčivá chuť a bílé mléko; ve většině evropských zemí považovaný za jedovatý.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• České rodové jméno ryzec i staré lidové označení ryz pochází z původního slovanského výrazu pro ryšavou či rezavou barvu.
• V českých lesích bývá houbaři často zaměňován za podobný ryzec smrkový, od kterého se však bezpečně liší svou vazbou výhradně na borovice.
• V některých českých regionech se pro něj v lidové tradici vžilo také pojmenování borovák nebo krvavka, což odkazuje na jeho typické stanoviště a oranžově zbarvené mléko.