Paxillus involutus

Popis

Čechratka podvinutá je hnědá, mírně nálevkovitá houba s kloboukem širokým až asi 13 cm a výrazně podvinutým okrajem. Klobouk je olivově hnědý až rezavý, za vlhka slizký. Lupeny jsou nažloutlé až rezavé, husté a sbíhají na krátký třeň, a při dotyku a poškození hnědnou. Dužnina při řezu rovněž hnědne.

Roste od léta do podzimu téměř v každém typu lesa, pod břízami, duby, olšemi, borovicemi a smrky, obvykle ve skupinách, také na trávnících. V Evropě je hojná.

Dnes je považována za jedovatou: u některých lidí vyvolává nebezpečnou imunitní reakci, i když ji jedli léta bez příznaků. Nesbírejte ji ke konzumaci.

Poznávací znaky

Klobouk

Průměr do 12–13 cm (popisy uvádějí také obvykle 4–12 cm, nejvíce 15 cm); v mládí jemně klenutý s výrazně podvinutým okrajem, později plochý nebo nálevkovitý a propadlý, okraj stále podvinutý. Barva žlutohnědá, olivová, okrově hnědá nebo červenohnědá. V mládí jemně plstnatý, později holý; při poškození tmavě hnědě skvrnitý; za suchého počasí suchý a lesklý, za vlhkého počasí velmi slizký.

Hymenofor (spodní strana klobouku)

Lupeny tenké, husté, výrazně sbíhavé na třeň, vidlené, nažloutlé nebo rezavé, při poškození hnědnoucí; u mladých plodnic vrásčité, nepravidelné a anastomozující u třeně, a mohou připomínat póry. Snadno se oddělují od dužniny, podobně jako rourky hřibovitých.

Třeň

Výška 3–7 cm, tloušťka 1–2 cm (popisy uvádějí také do 3 cm), válcovitý, tlustý, plný, hladký, často se směrem dolů zužuje, může být křivolaký; barva podobná klobouku, obvykle světlejší; při poškození hnědne. Bez prstenu.

Dužnina

Žlutá, žlutobílá nebo bledě okrová, zpočátku pevná, později měkká, při řezu se zbarvuje do červenohnědé nebo rezavě hnědé. Chuť mírně kyselkavá, vůně slabá. Tuto houbu neochutnávejte.

Výtrusný prach a výtrusy

Výtrusný prach okrově hnědý až hnědý. Výtrusy elipsoidní, hladké; rozměry jsou uváděny nejednotně: 8–18 × 4,5–6 µm a 7,5–9 × 5–6 µm.

Stanoviště a rozšíření

Ekologie. Ektomykorhizní houba s širokou škálou hostitelských stromů: bříza, dub, olše, borovice, smrk a další. Četnější v jehličnatých lesích, preferuje vlhká místa a vyhýbá se vápnitým půdám; roste také na trávnících a starých loukách. Chrání stromy před těžkými kovy a některými patogeny (laboratorní studie). Někdy napadána parazitickou houbou Hypomyces chrysospermus.

Rozšíření. Celá severní polokoule v mírném pásmu; hojná v Evropě. Zavlečena do Austrálie, na Nový Zéland, do jižní Afriky a Jižní Ameriky. Obvykle roste ve skupinách. V Polsku není zákonem chráněna.

Tvorba plodnic. Od léta do podzimu (popisy uvádějí také: pozdní léto a podzim).

S čím se dá zaměnit?

• Paxillus filamentosus (čechratka olšová) — Šupinatý klobouk, roste pouze pod olšemi; bledě žlutá dužnina hnědne jen mírně a sytě žlutookrové lupeny při poškození nemění barvu.
• Paxillus obscurosporus — Větší plodnice (klobouk do 40 cm), okraj se s věkem zplošťuje, třeň na bázi s krémově zbarvenou vrstvou mycelia.
• Paxillus validus — Klobouk do 20 cm, třeň přibližně stejné tloušťky; spolehlivě odlišitelný podle krystalů v rhizomorfách.
• Lactarius spp. (ryzce), např. Lactarius turpis — Ryzce roní mléko; čechratka nemá mléčnou šťávu. L. turpis je tmavší, olivová.
• Tapinella atrotomentosa, Tapinella panuoides, Phylloporus arenicola — Uváděné jako podobné; podrobné rozdíly: nejsou data.

Nikdy nespoléhej na jediný znak. Máš-li pochybnosti – nesbírej; ukaž houbu kvalifikovanému mykologovi.

Zajímavosti

• V českých zemích se pro čechratku podvinutou vžil lidový název „sviňka“ nebo „kravská huba“, který v lidové mluvě odkazuje na její charakteristicky podvinutý okraj klobouku.
• Na celém území České republiky patří k nejhojnějším kloboukatým houbám a běžně roste od nížin až do horských poloh nejen v lesích, ale i v zahradách či městských parcích.
• V tuzemských lesích může dojít k její záměně za některé druhy ryzců, od kterých se však spolehlivě odlišuje tím, že při poranění dužniny ani lupenů neroní mléko.